close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2016

Kde je moje hlava?

19. října 2016 v 1:37 | Katka
Další marná snaha
směju se.
Hoří můj svět
a mně
odráží se v očích úsměv
větší než plameny.

Ať už jako poutník
nebo laskána plitkými city
jsem to pořád já
se sladkobolným štěstím
a s výrazem utrpného hráče
pořád
jsi to i ty.

SOUBOR VLAKOVÉ POEZIE

18. října 2016 v 23:17 | Katka |  Básně

CHTĚLA BYCH PRODÁVAT NOVÝ PROSTOR

Chtěla bych prodávat
Nový prostor.
Dávat pouličním lampám
dobrou noc i dobré ráno.
Chtěla bych své pracovní úspěchy
i člověčí neduhy
pokřtít skrz játra Bílou poezií.
Chtěla bych znát majitele
všech obchodů na Masarykově nádraží.
Chtěla bych znát lidi
co jezdí do Milovic
do Klánovic
i Českého Brodu
chtěla bych totiž
skrz bídu a ulici
dostat svou osobu na svobodu.
Chtěla bych prodávat
Nový prostor.

PRVNÍ TŘÍDA

Žvýkačky, vajgly
buchny a bída
však stačí trochu výš vystoupit
naskytne se ti první třída
a protože ty jsi tu ten žid
budeš tam mít asi klid.

(BEZ JMÉNA)

Sedím si tak ve vlaku
chaos vystřídal zen
dnes nechystám se k úrpku
pojď mě do postele uložit
- tak a máš mě.

Z kůže

16. října 2016 v 21:02 | Katka |  Básně
Roztekla jsem se na podlaze
v ten páteční večer v Praze
roztekla jsem se
srkze tvoje prsty
jako vždycky
srazily se
naše opilý cesty.

Motaj se a motaj
dřív než ty smotáš
bloudí spolu
i jeden bez druhýho,
dávám sobecky vědět
když jde do tuhýho.

Šlo to tak lehce
když tála jsem jako zmrzlina
a pobliky chutnali měkce
a veškerá pochybnost
se v ten večer vymyla
když roztekla jsem se na podlaze
a bylo mi s tebou blaze.

Dvě zrůdy
ve světle pouličný lampy
řídí se pudy
a svými vzudšnými zámky
třeba jednou
vyletěj
fakt vysoko
pokud do tý doby
nevyletěj
jeden z druhýho
z kůže.

A občas trošku vypadá to
že některý věci
bez tebe neumim.
Protože jen ty
vidíš pozlátko a punk
jako koktejl života.
A ten večer
občas myslela jsem si
že fakt vyšumim
z toho všeho
a z tohohle světa
ale vypadá to
že ten punk
a pozlátko
bude ještě pár dní
naše společná omeleta.

Brečící domina

11. října 2016 v 14:57 | Katka |  Básně
love and couple image
/zdroj: weheartit/


Mám existenční krizi
přišla na mě
s úderem dospělosti
a nezmizí asi
ještě nějakou dobu

Mám krizi morálky
a nevím
jestli morálka
není jen pýcha ega
co se nadřazuje
nad lidskost
a s ní spojené
pudy

Mám krizi svědomí
mává mi
a pak zazovní
a
kopne mě do xichtu
abych si vzpomněla
na všechny věci
kterých jsem zapomněla litovat

Mám jasnou představu
kterou smývají jistá ale
co nasazuje mi do hlavy
můj směšně nízky stupeň dospělosti

V mlze
krabatí se
vize
co ve slow motionu
snad nakonec
přijde ke svojí paní
Domina svejch vizí
co doma brečí
protože ve světě nevidí to
co nakukali jí v televizi

Andělé, co spadli ze střechy bankomatu

11. října 2016 v 14:20 | Katka |  Básně

Co vidíš
v těch očích?
Prázdno
Hlubokým pohledem
nezjistíš víc
jenom dojdeš na dno
a bude ti z toho smutno.

Co vidíš
v těch očích?
Naději
Že i když se
tvýmu pohledu na svět
vysmějí
máš sebe
Co víc chceš?
Stejně se s nikym jinym nesneseš.

Co vidíš
v těch očích?
Rozbitou holčičku
Říkávlas to
A je pár slov
co jsem od tebe
brala vážně
ale třeba jen
viděls v nich
co měl jsi vidět v očích svých.
Padlý hrdina
co nežije, spíš umírá
protože i přes svý omyly
nebezpečně zpych
(přestaň bejt jeden z nich)

Projekce iluze

8. října 2016 v 10:20 | Katka |  Básně
acid, alien, and art image
/zdroj: weheartit/

Povzdech jako říznutí do tepny,
pusť ven všechno,
co tě tíží,
třeba krev.

Spletli jsme se,
propletli se,
zapletli,
rozloučení,
rozuzlení,
měj se.

Hledám dál,
a snažím se u toho vzpomenout si,
jak se vlastně cítí štěstí.
Hledám dál,
nepochybuji,
že nezvládneš zapomenout.
Snad jednou,
zvládneš toho víc.

Naše sobectví,
promítnuto naproti nám,
jako projekce iluze,
kterou jsme se nechali okouzlit.