Sbírám harampádí.
Jsem jako detektro kovu
ale sama tak moc oprýskaná
nevěř mýmu jedinýmu slovu
černá vdova co neni zvaná.
A věř mi
když řikám
že mám divný tušení
a věř mi
když řikám
že nemáš mi věřit.
Možná ztratit se
je naše jediný spasení
možná jen se svým včerejším já
lze se měřit.
A i to co odešlo
a to co bolelo
zdá se teď z dálky
jak profil z mejch ran
a i když jsi další led
co mý tělo roztálo
i tys svou roli celkem sved
ačkoli taky nebyls zván.
Na mrchu jako já
jsi i ty moc malej pán
ale stejně se spolehni
že aspoň jednou tvý rány
co způsobim
pofoukám
a když ne já
přijde možná ještě
pár jinejch dam.
A zase
- věř mi
nebudu se zlobit
nebudu klást ti za vinu
že chtěl jsi poupě
a ne uschlou květinu.
A i když se směju
a i když tě líbám
se smrtí za zády
svým třetím okem
pravdě do očí
pořád se dívám.

