Póvl doufající v zázraky

13. listopadu 2016 v 0:58 | Katka |  Básně
Čau kámo
víš
je mi na hovno
a není toho málo
co mojí hlavu trápí
v potížích se svojí existencí
se tak nějak utápim
a neni málo lidi
co buď mě serou
nebo
mi jsou jedno
i když
jsem prej jejich všechno
a
mohlo by to bejt horší
asi není to tak zlý
ale asi ženský
holt nikdy nebudou spokojený.

A cejtim se jak póvl
kurva starejch přesvědčení
holka co dala všechno co měla
a nikdo jejím dáváním nezbohat.
Holka co na to,
jak cítí se
štěstí
zapomněla.
A v nálezech a ztrátách
hledá svojí duši
zaprodanou
namalovanou na růžovo
i když tváří se černě
zvědavou
kam jí donesou její sny
nechává se unášet v peřinách
představama
co asi se
jen tak samy nesplní
ale můžeš to zkusit
doufat
co jinýho taky umíš?

A teď
a asi i jednou
zůstaneš hrozně sama
za svý ostry loktý
proti dobrejm srdcím
čeká tě krutá karma
a vim to
vim
ale nic s tim neudělam
a tak radši
budu se cejtit sama
a doufat
že můj život
jednou ubere se
nějeakym lepší směrem?
Že o výhru se perem?
Já?
Budu se koukat
A tak jako vždycky
V zázraky doufat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama