Nechám se spálit.
Lpění na cíli
nás může jen vzdálit
a pro tuhle chvíli
já pořád nemám závěr.
Mý myšlenky maj
moc širokej záběr
a já ztratila se v tom
co je pravda
a co je lež
řekls : dělej si co chceš
a já zase : tak si běž.
Ale neni to v pohodě
dokud neusneš.
A ráno pak?
Ta samá písnička.
Je to šílený
že milujeme o lidech představy
a ne jejich skutečný postavy.
A pak může se stát že
rostete vedle nikoho
a přeci ten člověk je jen zátiším.
Mý myšlenky jsou moc zmatený a hlasitý,
promiň, proto tě neslyším.
Ptám se
co důležitýho ještě
z mý hlavy vytěsnim.
Jsem tvrdá proto
aby někdo byl tvrdší
no nejspíš tim většinu vyděsim.
Ale já věřim
že jednou to přijde -
ta hrubost
co obrousí mi hrany.


Moc krásně píšeš, už delší dobu čtu tvá slova a vždycky si díky ním uvědomím, kým vlastně jsem. ¨
luki