close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2017

HOŇOHLAV: NEJVĚTŠÍ SVOBODA

15. ledna 2017 v 13:08 | Katka |  #instamoments
sky, clouds, and pink image
Někdy necejtit nic anebo cejtit místo obvyklýho šrumu klid, je tou největší svobodou ze všech. Bohužel to jsou věci, který si nelze přivodit a musíte počkat až k vám samy přijdou.

TŘÍPATROVEJ DORT

14. ledna 2017 v 22:08 | Katka |  Básně
Jsem třípatrovej dort
největší kus si ještě nikdo neulovil
masky jsou můj sport
jsem kaz a ty jsi ten kdo si ho zvolil.

Řikáte zodpovědnost
zatímco já se líbám s euforií
já řikam nevědomost
zatímco vy přecházíte idee s letargií.

Neumim sice matiku
ale vim, že nikomu nemám co vyčítat
každou špínu mám na triku
a ty tu svojí - s tim holt musíš počítat.

Y

10. ledna 2017 v 17:56 | Katka |  Básně
Per(te) to do mě
ze všech stran.
Bodej mě nožem
ať obrousej se hran
y

JENOM NA OKRAJ

10. ledna 2017 v 17:53 | Katka |  Básně
Ahoj, jak se máš?
Hm, nevim.
Nevim, jak to popsat.
Jako bych v euforii měla kopačkou dostat.
Čekám na ní,
a nevim, jak vypadá,
ani kdy přijde.
A tak jdu dál
a řikám si
,,Snad přístě to vyjde."
Něco uvnitř mě hrozně bolí.
Jsem nad věcí
ale bojim se, co mě skolí.
Chtěla bych to nějak ventilovat
chtěla bych brečet
ale od určitý doby
už to není po okraj
ale jenom
na okraj.

CO JE VZTAH? (ANEB EGO JE JAKO KLITORIS)

7. ledna 2017 v 23:30 | Katka
Jsem na takovym divnym mezníku. Jsem blíženec, takže svym způsobem na pomezí se nacházim celej život. Nechci o sobě říkat, že jsem hodná, protože jsou chvíle, za který by mi papež požehnání nedal. Působim možná jako hodně velkej flegmatik, ale kdyby byla olympiáda v řešení píčovin, mezi posledníma bych určitě nebyla. Potřebuju svojí samotu, mám i svý introvertní polohy, ale jsem i celkem velká attention whore. Ale proč vám to tu vlastně řikám? Vždyť podobnej výblitek máte napsanejv pravým sloupci tohohle blogu.

Teď je to ale jiný. Tak moc jsem všechno zrelativizovala a tak moc jsem se všemu otevřela, že už vlastně nevim vůbec nic. Nevim, jestli chci víst fuckthesystem život nebo systémovej život. Posunujou se mi čím dál víc hranice a nevim, kde přesně by měly skončit. Nevim, co je pro mě správně. Vlastně ani pořádně nevim, co jsem zač. Mám tolik napadů, ale každej z nich má alespoň jedno ale a tak jenom stojim na místě. Tedy - na mezníku.

Taky bych se hrozně ráda pro něco nadchla, ale pro co? A umim to pořád vůbec? Nadchnout se? To mi přijde, že je možná problém hodně lidí. Proč nedosahujou výsledků, stojí na místě. Protože se pro věci neumí nadchnout. Jasně, každej si chvíli umíme odpírat, ale je to vážně o tom? V momentě, kdy přeci nemáte velkou touhu, ale zároveň si hodně odpíráte, to zákonitě musí skončit špatně. Teda většinou. Většinou se dostanete do bodu, kdy se sice snažíte něco si odpírat, ale z druhý strany si tolik nedáváte, aby vám to za to odpírání stálo. Tak jak pak můžeme něco dokončit? Jo, trochu se kousnout, to asi chce, ale podle mě cesta by neměla bejt hlavně utrpení.

I když... Co vám dá víc než utrpení? Jo, asi láska, ale kdo jí v dnenšní době skutečně má? No dobře, zas tak málo lidí to asi nebude, ale nebude jich ani tolik, jak bychom si možná na první pohled mohli myslet. Vztahy často nefungujou, to asi všichni víme. Ale uvědomujeme si proč? Mně přijde, že vztahy se zaměňujou za spousty věci. Takže - co podle mě vztah není? Vztah není závislost na tom druhym. Vztah není neschopnost bejt sám. A ani strach bejt sám. Vztah není společensky přijatelnější status. Vztah není chlouba. Vztah není mít někoho, kdo vám vyšuká ego do nebes. Vztah není jen chemie. Vztah není jen sex. Vztah ale ani není "je hodnej, rozumnej, má všechny kvality, co by partner měl mít, tak s ním budu". Vztah nejsou hezký kozy a prdel (i když jo, to už asi je na pováženou, uznávám). Vztah není vyléčení vašich mindráků. Vztah není chtít někoho jen proto, že ho nemůžete mít. Vztah není setrvačnost. Ale to už se začínám opakovat.

Co vztah je, na to asi jasnou odpověď nemám. Podle mě hlavním kritériem je mít rád sám sebe a být schopen fungovat samostatně. Pokud těmito dvěmi věci neoplýváme a nezmění se ani během vztahu, je velmi těžké posuzovat, jestli druhého vůbec milujeme, když nedokážeme být bez něj nebo bez dráždění našeho ega. Ego je prostě takovej klitoris. Ale takovej hříšnější klitoris, ďábelskej klitoris, kterej nám věci ztěžuje. Narozdíl od normálního kliťáku. Já teda nevěřím v rovnoprávnost. Nebo respektive bych jí nevynucovala. A to hlavně z toho důvodu, že většina lidí po ní netouží. Většina lidí ani ve skutečnosti netouží po svobodě. Nebo teda minimálně podle mě by s ní neuměli zacházet, kdyby jí skutečně měli. Takže tak. No velmi zjednodušeně řečeno je podle mě vztah kooperace dvou lidí, co mají srovnaný vztah se sebou, umí fungovat jako samostatné jednotky a do toho tam funguje nějaká chemie a všechny tyhle věci, co oddělují vztah od přátelství.

Ale tohle všechno je jen můj výžblet, kterej vychází z mý chorý hlavy. Berte to jako point k zamyšlení. A je úplně oukej, jestli vůbec nesouhlasíte, alespoň se díky tomu nějak názorově vymezíte. Třeba. Anebo ne. Ale otevřete svojí mysl. Fakt, je to docela zajímavý. Vystrčit občas hlavu z prdele <3

Majte saaaa

VLASTNÍ HLAVA JE KURVA

6. ledna 2017 v 4:00 | Katka
Mý básničky o mně vypovídaj víc než by měly
jsem královna dramatu, ale tak jste to chtěli.
Do života nepoužitelná
pořád tak nepoučitelná
čemu ještě zůstávám věrná?
Vim, chápu - asi je logický vyzvídat
aspoň přes tu šeď máte si o kom povídat.
Nevadí mi to, neberu si to osobně, fakt.
Umírám a proto mám po životě takovej hlad.
Neměj mi to za zlý
že chovám se jak malá
vlastně je to rozumný
že zodpovědnosti jsem se vzdala.
Čekám až dostanu rozum
hádám že v čekárně zůstanu poslední
život možná mám jen jeden
ale jak na něj? Tak kdo mi to vysvětlí?
Já sama jsem asi vlastním rádcem
a to je průser největší
když tvoje vlastní hlava je zrádcem
na nikoho se to totiž líp nesvádí.

JESTLI

6. ledna 2017 v 3:52 | Katka |  Básně
Jestli někdy něco
tak nic
jestli mám něco
chci víc.

Jestli brečíš
raduju se
jestli se směješ
brečim já
jestli další den bude
tak se to zas domrdá.

Jestli měls mě rád
tak já nemůžu opětovat
jestli chceš se záchranit
tak měl by ses odmilovat.

Jestli mám bejt šťastná
asi mám bejt sama
jestli sňatek z rozumu
už teď můžu bejt vdaná.

Jestli mě něco bolí
tak jsou to mý rozhodnutí
sic to za to nestojí
ale strach mě pořád nutí.

Jestli se bojim
tak vztahů
jestli se zamiluju
bude všechno v tahu.

Jestli chci žít
tak pořádně
jestli myslet
tak strach mý mysli nevládne.

Jestli umřít
tak při sexu.
Přízemnost?
Tu nesnesu.

Jestlis mi ubližíl
řikám dík.
Srdci ses neblížil
sic něco si stih.

Jestli jsem ti ublížila
tak se možná omlouvám
a možná taky ne.
Záleží
čemu ta omluva připadne.

Za to co cejtim
už omlouvat se nebudu
přestaňme bejt tim
kym nejsme.
Tak ahoj, utíkám
než mý já v mejch očích
definitivně klesne.



ALE CO UŽ

4. ledna 2017 v 12:40 | Katka |  Básně
Nepoužitelná pro tenhle svět
převyšuju kvótu chyb na osobu
a nedosahuju ani poloviny toho
co by člověk měl zvládat

ale co už

Papíry, papíry, všude papíry.
Barvy, rozostřený vidění
ta skříň se hejbe.
A tvůj list poviností mě rozesmívá.
Snažim se si vzpomenout
jak se vlastně chová normální člověk.
Co dělá? Jak dojít ke dveřim?
Že po tomhle budu navždycky stejná
tomu už asi nějak nevěřim.
A stejně to nepochopíš
tak se ti asi nesvěřim.
Některý věci prostě musíš zažít
než o nich jen poslouchat.


CHLÁCHOLENÍ VE TMĚ

4. ledna 2017 v 3:11 | Katka |  Básně
Zhasni
už se na sebe nemůžu dívat
Naposledy
říkáme si znovu.
Neotáčej se
když volám tvý jméno
je to jenom pro jistotu
abych cejtila to falešný teplo.
Čekám na spásu
i když si nemyslim
že to má smysl
na rozdíl od tebe.
Nevadí
my se s tim nějak poperem
nebo se
spolu
poperem.
Umíme to tak dobře
jako nic jinýho
vychvalujem se do nebes
a smějem se svejm chybám
svejm kotvám
co držej nás u dna.
Nevadí
vo co de?
Vo hovno.
Jako vždycky
Budeme si šeptat ty lži.

MÁLEM JSI TO ZVLÁDL

4. ledna 2017 v 3:10 | Katka |  Básně
Další slunce západ
to si to zas dopad
můžeš do mě kopat
máš na to právo
řikat mi krávo
častovat mě výrazama
co měly bejt urázama
ale nejsou
zvykla jsem si
a tak přej si
pro příště
aby někdo dával tobě
vyměníme si role
a ty budeš ten dole
co bere si a nic nedává
a na hubu za to dostává
že nemusí milovat, nic neplatit
stačí zdravej rozum vytratit
o to líp když ti ho bůh moc nenadělil
že bojíš se sebe nejednou jsi mi sdělil
no i to máme společný
přes to mý myšlenky jsou nevěrný
ty špatný démoni dotěrný
nechtěj vědět, chlapče
co honí se mi hlavou
věř mi ale, že já
určitě nejsem tou pravou
je jen na tobě
kdy si to uvědomíš
ze spárů pohádek vystřízlivíš
a smůla že svůj úsměv křivíš
už ti vůbec nic nepomůže
já necejtim nic k nikomu
tak kdo na mě může?
Stejně každýho stáhnu z kůže
dřív nebo pozdějc
na to dojde
a každej zoufalec se mnou pojde
uctívám toho, kdo tim peklem projde
a stane se jeho králem
chvíli myslela bych si

že zvládls to málem.