Únor 2017

TROCHU JSME ŽILI

12. února 2017 v 21:18 | Katka |  Básně
Hýčkám si svoje
menší i větší depky
schovávám je v šuplíku
jako bezcenný cetky.
A vytáhnu je
když už mi z toho hrabe.
Střežim si svoje
pseudo trápení
pseudo problémy
a pseudo moudra.
Vypadá to
že mohla bych bejt šťastná.
Ale já držim tě za ruku
a řikám: ,,Počkej, neměla bych o čem psát."
Neběduj na ty
neduhy života.
Jednou ani ty nebudou.
Dobrá je bolest
vztek nebo samota
se šťastnejma koncema
prej ty básnicky střeva
brzo by shnily.
A ty jizvy a šrámy
když už nic,
aspoň tohle je důkaz
že trochu jsme žili.

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ LEŽ

12. února 2017 v 21:13 | Katka |  Básně

Průhledná.
Je to taky barva?
Snažim se číst mezi řádky
v řádcích
protože v tvejch pohledech
se moc číst nedá.
Černobílá.
Možná.
Nevim, co jsi zač.
Kde vzal ses
a proč jsi zůstal.
Smích střídá pláč.
Zase jsi měl dostal.
Beze slova.
Přicházím.
Jenom jako.
Utíkám.
Jenom jako.
Jsi sám
nebo se mnou
pochybuju.
O všem.
Je asi důvod
proč leží mi to hlavě
na ten jsem ale
zatim nepřišla.
Kdo z nás si lže víc?
Ty nebo já?
Že prej necejtíš nic
a nic si nemyslíš
neni to jenom tvoje záplata?
Brainwashing jako
tvý hlavy odplata.
Svědomí, který prej nemáš.
Žere tě?
A žere mě, jestli tě to žere?
Nevim, nevnímáš.
A to mě fakt sere.
Ale co už, já taky lžu si.
Radši nevim
a nevnímám
asi
hodíme se k sobě.


Drobečky na cestě

10. února 2017 v 21:22 | Katka |  Básně
Bacha na lásku
chodíme kolem ní obloukem
romantika na vlásku
jsi postelovym přítelem.

Směšná každá nálepka
kterou bych ti chtěla dát
zmatená princezna
co bude k tobě a od tebe utíkat.

Lepší je nedoufat
naděje se ráda mstí
hlavně nic neslibovat
o tom taky víme svý.

A přes srdce nejde mi ta věta
i přes to činy mluvěj jinak
já vim to
jsi ten s kym bych asi šla nakonec světa
nikoho lepšího teď nikde nevidim.
A nevim jestli nás podceňuju
anebo zase přeceňuju
možná jednou se zamiluju
nebo nadobro uteču
ale tvůj ignor fakt nesnesu
jsi můj pocit z výkresu
na to bych asi neměla zapomínat
a když utíkáš od toho, co chceš
já měla bych ti to připomínat
jsem k tobě dobrá
asi ne vždycky úmyslně
a co to vlastně všechno znamená?
Proto slova jsou slova
a písmena zas písmena
A já ztrácim se ve svým
osobnim slovníku pojmů
zmatená ze všech těch dojmů
nevim, co si myslet
a tak radši vypínám
další kapitolu napínám
co stane se prej uvidim po reklamě
možná dřív dostanu po tlamě
jen prosím, prosím, ať je to od tebe
než začnu bejt zas z jinýho bez sebe
já žadonim o tvojí něžnou krutost
chci cejtit tvojí zlobu až na kost
třeba jednou bude mi to stačit
až nebudu mít pocit,
že musim na pilu tlačit
nevadí popojedem
ještě pákrát se spolu sjedem
pákrát se navzájem svedem
ty směješ se mýmu ahoj
a vsadíš all in na to, že se zase sejdem
možná ani příště neminem
na pár stránek příběhů se ještě vejdem
třeba jednou přejdem
a led dáme k ledu
a násilí taky
a vezmeme něhu
a trochu tý lásky
i když třeba
jenom kamarádský
třeba jednou to pude
a dobře bude
dobře bude i tak
to vim
a vzít si to nenechám
Ráda ti vůdčí pozici přenechám
vzdáš se jí?
Pak já se taky vzdám.