Březen 2017

JSEM SAMANTHA

27. března 2017 v 23:19 | Katka |  #instamoments
Vzpomněla jsem si na jeden díl Sexu ve městě. Samantha a její krize člověka, co všechno viděl a všude byl. Já asi nejsem tak troufalá, abych si tohle myslela, na druhou stranu... Čekám na nějakej novej podnět, něco, pro co bych se mohla nadchnout. Tenhle svět mi přijde poměrně nudnej, mám pocit, že jsem ryba, co sebou plácá na souši, všechno a všichni jsou na hovno. Serou mě blízký. Ráda bych někomu vyblila všechno, co mě tíží. Ale nikdo nereaguje podle mejch představ. Což by se ještě dalo, ale to je jedna polovina lidí. Ta druhá to rovnou vyignoruje. Svěřim se jim s něčim, co mi tíží hlavu už několik měsíců a oni se nezmůžou na víc než zobrazeno. Necejtim zášť, zvykla jsem si. Jen pořád hledám ventil. Jsem blíženec. Potřebuju věci ventilovat. Potřebuju je někomu vyblejt. Ale buď to toho člověka nezajímá, anebo ten člověk nezajímá mě... Prostě začarovanej kruh. Nic novýho na týhle planetě. Kdybych měla brečet nad tim, že nemám jedinýho člověka, kterýho mám ráda a byl by mi schopnej podat pomocnou ruku, nedělám nic jinýho. Ale tohle už mě přešlo. Řikam si, že je asi lepší si ty věci držet v sobě. Taky i proto, že buď se podle mě na to lidi dívaj moc liberálně nebo moc přísně. Nebo to soudí podle svých zkušeností ale vůbec nezohledňují, že v tom, jak oni podobnou situaci vyřešili hrálo roli ještě x dalších faktorů.

Je mi špatně. Je mi špatně z článků v ženskejch časopisech, co určujou, co je dobrý ve vztahu ještě tolerovat a co už ne. Přijde mi směšný, že pro mě nijak extra zvláštní věci, oni podávaj jako nějaký koření vztahu/života/sexu/čehokoliv. Je mi na blití z toho, jak funguje dospěláckej svět. Ačkoli jsem naprosto apolitickej člověk, z určitýho hlediska i chápu mladý komunisty. Přála bych si, abych já a ještě pár lidí na světě hledalo na Zemi víc než zisk. Hledalo něco, co nejde nijak vyčíslit. Na druhou stranu... Kdo ví, co by se stalo/stane, až přičuchnu k penězům. Fakt nechápu, proč všichni tak hrotěj maturitu. Nebo na jednu stranu, jo. Chápu. Jako neni špatný ji mít. I já nejsem nadšená z myšlenky, že jí možná budu dělat v září. Na druhou stranu si myslim, že mít naděláno a kazit si den kvůli 60 otázkám, který nám z hlavy vypadnou tejden po matu, je zbytečný. Na jednu stranu jo, chtěla bych věci dělat perfektně, dobře. Na tu druhou fakt nemám nějakej intenzivní nutkavej pocit, že datum, kdy budu mít maturitu a jak moc na to seru, nějak zvlášť definuje, kym jsem.

Hm. Ne. Asi to neni smutný. Asi je mi to celkem u prdele. Ale stejně to musim říct. Proč se všichni zámýšlíte nad tím, co, ale ne nad tím jak nebo proč? Jo, dobrý skutky jsou fajn. Jo, sviňárny a ubližování lidem je špatný. Ehm. Víte jak zkurveně jednostannej pohled to je? Udělat dobrej skutek, abych se mohla dmout pýchou, to pro mě nemá žádnou váhu. A občas prostě je třeba ubližovat a pálit mosty, protože sice tím naděláte hodně paseky najednou, ale neprodlužujete uměle něco, co stejně nemá smysl.

Čau

NASTYDLÁ

20. března 2017 v 23:38 | Katka |  Básně
Dostala jsem rýmu
z mojí vnitřní zimy.

Rýma jde vyléčit
zima ne.

Démon projel hlavou
hbitě
jako myšlenky na tebe
zamítnuto
vyhozeno
pryč.

Furt koukám dopředu
a strach střídá těšení
nevim co je horší
nikdy to neskončí
tak jak by člověk očekával.

Jsem unavená
z vlastních masek
vašich frází
inteligenčníma soutěžema
co působí
jako ezoterický pořad ve dvě v noci.
Všichni ví
že tomu nikdo nevěří
ale stejně koukaj a chtěj se snažit.

Chtěla bych něco mít
ale nechci se honit
mám rýmu
a tu zimu
jsem na to
moc nastydlá.

HLADIL JSI MOJE PANCÍŘOVÝ DVEŘE

13. března 2017 v 23:45 | Katka |  Básně

Hladil jsi moje pancířový dveře.
Nic jinýho jsi nemohl dělat
Hladil jsi moje pancířový dveře.
Možná. Mohli bysme se ještě jednou shledat.

Hladil jsi moje rampouchy namísto vlasů
hladil jsi, ale nepřestaly tát.
Utíkám, hledám novotu a krásu

potom cos to zjisil, přestal ses ptát.

NĚCO JE ŠPATNĚ

13. března 2017 v 23:41 | Katka |  Básně
Upustili jsme jí na zem.
Vidim úctu, jak se kutálí.
Nikdy jsem to nebyla já
nikdo to skutečně nevíte
i když cejtila jsem se trochu nahá
vůbec nevíš, co ve mně je.

Já chtěla, abys držel v ruce obušek
ale tys držel jen esa a zklamání.
Já chtěla, abys byl můj spasitel
ale ty patříš pod křídla Lucifera
nejsi mojí skořápky majitel
protože když furt je jen skořápka
je něco špatně...

EXIT

5. března 2017 v 22:39 | Katka |  Básně
Písmena buší mi do bříšek prstů
ale sentiment je jenom součástí
procesu našeho rozkladu.

Uvedla bych ti spousty příkladů
proč máš mě nechat jít
neslyšíš ani jeden.
Jeden po druhym
s láskou se svezem
dokazuje to
že jsme oba kreténi.

Chci se zapálit.
A hořet až do konce.
Bohužel, tys mě jen hasil.
Další fotka do alba
starý dobrý časy
směju se a ty brečíš
zatimco já si lepim řasy.

Další večer v trapu
bdělost asi bude trochu problém
bez drog a chlastu
nevim, jak daleko se pohnem
ale můžem to zkusit
prej přijde to.

A nechci řikat, že to nejde
nevěřim odchodu
a nevěřim příchodu.
Vím, čas všechno léčí a jendou to přejde
a dle našich povah soudim
že sejdem se u zadního východu.

TEČKA

2. března 2017 v 20:53 | Katka |  Básně

Budu se ti klanět
nastavim ti tvář
a jindy zase zadek
udělám co si řekneš
donutim tě stát se někym
koho se lekneš...
- Aha, tady už je pozdě.

Ale nech mě tě o něco poprosit.

Prosim
nikdy na mě nespolíhej.
Nevkládej ve mně svojí naději.
Nezapomínej kde máš hlavu
když vidíš moje úsměvy
Občas okolnosti hrajou nám do karet
no spíš jsme pěkně v minusu
a krom násilí
neni moc věcí co dostane nás do plusu
jsem šílenec
a každej můj vztah je vrcholem nevkusu.

Prosim
nevěř v náš šťastnej konec
šťastná bude až naše separace
jsi další průser
ale můžem tomu řikat inspriace
chtěla bych odejít
ale dělám, že mám hodně práce.

Prosim
máš právo mě za mojí zrůdnost potrestat
máš právo mě koupnout, máš právo nezůstat
i když budu ti to vyčítat
ty můžeš počítat
že veškerý tvý zlý činy
budou omluvený
na úkor mojí vlastní viny.

Prosim
občas řekni mi pravdu
a řekni jak to je
jsem totiž slečna docela zvědavá.
Těžko chtít romantiku po někom
kdo ani sobě žádnou lásku nedává
těžko chtít
abysme si pomohli v něčem
s čim si oba nevíme rady.
Nestojim o dokonalost, o bezchybnej příběh
stojim jenom o trochu tý pravdy.
Jenomže ty máš sluneční brejle.
Odráží se v nich všechna ta bída
ale ty jí za těma sklama stejně nevidíš.

Směuji se tomu.
Jako siamský dvojčata
asi dopustili jsme se incestu
defibrilace je ti k hovnu
když vzal sis mrtvou nevěstu.

Snažim se najít
rodokmen svejch chyb
vyhledat pratetu z třetího kolene
ale někdo mě ruší.
Malej ďábel, co krouží nad ramenem
a na druhym anděl
maj svůj každodenní maraton
kardio pro udržení kondice.

Snažim se najít.
Člověk je tvor společenský.
Kde je jeho smečka?
Ať hledáš chlapy nebo ženský...
Já snažim se najít.
A teď přijde tečka.

STOCKHOLMSKÁ MENTALITA

2. března 2017 v 14:54 | Katka |  Básně

Zmítám se v sebezpytu
míjim baráky.
Vlak bez zpáteční jízdenky
v domě, venku nebo bytu
srovnáme si účty
ani trochu úcty
to je to co chci.

Pokud nemáš
dám ti další důvody.
Že jsem děvka
asi budu souhlasit.
Holka lehká
kráva blbá
dokud bude tě to srát
budu na to hrdá.

Další ránu si zasloužim
to je moje stanovisko
radši nemyslim, ani netoužim
a tak je tohle jediný východisko.

Nechceš se ptát
ale musíš
kdo víc lituje
že jsi to zkusil?
Budeš mít problémy
i když budu už daleko
péro neni jediný
co ještě nezměklo.

Hrajem si na tvrdý
i na tohle jsme hrdý
na svoje masky
falešný lásky
smutný je tohle o životě snění
holt co se dá dělat, nic jinýho neni.
Moc radikální děcko
nacista mezilidskejch vztahů
chci bejt můza agresorů a masovejch vrahů.
říkat ne mi nikdy moc nešlo.

Konečky prstů
dotýkám se všeho
ale nihilismus prej teďkon je cool
Táhni ty děvko, táhni něho
jak mám se cejtit celá, když je mě jen půl?

Jsme mladý a krásný
mladý a mrtvý
nejsme příkladem životní vitality
nožem a slovem odloupni vrstvy
pochopíš podstatu Stockholmský mentality.

SMUTNÁ AKVABELA

2. března 2017 v 14:39 | Katka |  Básně
Trpim mentální nevolností.
Můj mozek zvrací.
Nevim, jestli z vás nebo ze mě.
Lži, zavírání očí.
Další flashback mi to vrací.

Můj život je jako pořad
kterej dávaj v pět odpoledne
občas se směju a brečim pořád
čekám, kdy mi z toho na dobro jebne.

Podej mi ruku
já snim ti obě
a nečekej, že budu se hned omlouvat.
Žiju v bezčasový zmatený době
chci se bít s tim zmrdem
ale mám ho v sobě.

Radši nedívám se do očí
bolí mě z toho hlava
lásku mokrý kalhotky rozmočí
kalhotky jako štít
- štít před tim si mě ochočit.

Kdybych svůj život zvládala
o čem bych potom psala?
Mohla by tahle čůza existovat?
Vzdávání a vracení
to už jsem vzdala
čekám, jestli můžu se zamilovat.

Prej že tajou ledy
no asi jsem v Grónsku
a popírám globální oteplování.
Hádám, že musim skočit do vody
a pak naučit se plavání
ale gauč je od vody fakt moc daleko.

Nepotřebuju se cejtit nepochopená
nechci se vaší omezeností zklamat
zkus mě zlomit, ale už jsem dávno zlomená
stejně nechci do tý vody, vždyť neumim plavat.



ŽÁDNÝ PRAVIDLA

2. března 2017 v 1:28 | Katka |  Básně
Čím míň spolu
tím víc spolu
porušili jsme pravidla.
Ignorace tohohle řádu
stáhla nás zas oba dolů
jsem tam kde jsem byla
kde ty ses nějak ocit
a mně nejde z hlavy
ten nepříjmenej pocit.

Jsem Hurvínci
co plánujou válku
hlavou jsme ve 23.století
ale první krok vidíme jako dálku.

Tahá mě za srdce
každý další slovo
když mlčim, šílíš ty
když mlčíš, šílim já
náš vztahovej kodex
smrkl se na to, že nejsou žádný pravidla.

Svět vevnitř

1. března 2017 v 21:48 | Katka
Jednu noc jedem na drogách
ale nic neni tak jasný.
Další den trávim v peřinách
ale furt je to krásný.
Noc plná askeze, dobrý
na žádnou svou polohu si nestěžuju.
Se všim špatnym se usmiřuju.
Podmínky nejsou podmínkou
mám svět, kterej neni vidět
kterej se musí cejtit
kde je všechno a nic
kam nikdo nemůže
a z kterýho věci neodchází.
Plynou.
Plyne život.
Nadejchám se ho
ať přinese to
anebo tamto
tebe nebo toho druhýho
miluju vás všechny
ale stejně na vás nezáleží
ráda za tebou poběžim
a když bude na čase utýct
možná budu otálet
ale časem zase uvěřim
že ten svět vevnitř
je přece jenom důležitější.

Hippieci i punkáči
jsme proti systému
ale jdeme s davem
proudem
prvoplánový a účelový
já na tohle neslyšim
a ty jo
ale taky
posloucháš mě
možná
a vážně
věřim tomu
že občas mi trochu rozumíš.

Někdy opravdový trochu
je víc než plochý hodně
brát plnejma douškama
neznamená brát všechno
ale užívat si málo
anebo přes míru
prostě užívat
co je .

Sváděj mě svodidla
do kterejch narážim
snažit se je porážet
je jako jít dobrovolně na porážku
kritiku neni třeba brát jako urážku
moudrej neni to samý co vzdělanej
a vůbec vaše pojmy a dojmy
mísí se jako vaše koule a chlast
a neni špatná, nějaká empirická slast
ale prožívání a zažívání vychází z jinejch věcí
než ty, který můžeš šňupat
ke kterym můžeš čuchat
můžeš je chutnat
a líbat a píchat
hladit po vlasech
je to krásný
ale všechno je to jen vnější svět.
Rozplyne se
Ale ten pocit?
Ten pocit zůstane
jestli ten pocit měl pravdu
v sobě.
Aspoň malou.

Šimrá mě tvůj parfém
rande na vrakovišti
jsme špinaví
ale já cejtim se
jako jednorožec na toi toice
malý sny
který maj něco do sebe
dejte jednou za pravdu
týhle malý holce.