Duben 2017

Sex, holky a muzika - 15 faktů o mně

25. dubna 2017 v 4:06 | Katka
Jsem narcis a vášnivý sledovatel jůtůbu. Ale protože zatím YT kanál nemám, rozhodla jsem se udělat tag na blogísek. A jo, vim, že do tagu by vás měl někdo zatagovat, ale na to sere pes, dneska to už stejně nikdo nedělá a já vám chci prostě cpát informace o mně. Konec hlášení.

  1. Kdyby se mě někdo zeptal, kdo jsem, odpověděla bych Blíženec. Myslím si, že to komplexně vysvětluje spletitost tohohle znamení a tedy i mě.
  2. Do svých 18 let jsem měla jednoho sourozence, ale pak se nějak mý mámě zachtělo ještě vyprodukovat nějaký životní zklamání a rázem jsme 4.
  3. Líbí se mi holky. Z hlediska estetky mi přijdou mnohem krásnější a zajímavější než muži. Dejte přede mě hezkou nahou holku (ani nemusí být nahá) a budu slintat. Chlap mě nechá relativně chladnou. Za bisexuálku se ale kvůli tomu nepovažuju. Ideální typ? Větší prsa, větší zadek, jinak hubeňoučká a černý vlasy
  4. Svůj první blog jsem založila asi ve 2. nebo 3.třídě na zakládce, kde jsme s mýma kamarádkama psali o nás, protože jsme na naší škole byli hrozně fejms bičis.
  5. Nejím nic živočišnýho původu, ale taky skoro žádnou zeleninu.
  6. Jsem větší bordelář než většina kluků a můj pokoj je asi tím nejnechutnějším dívčím pokojem evr.
  7. Nemám ráda trávu. Ne, že bych si čas od času nezahulila, ale prostě mi dost často nedělá dobře, akorát mě schízuje, nervuje a prostě to není droga pro mě. Taky nesnášim slepý uctívání trávy, kdy maj lidi pocit, že tráva je absolutně neškodná, nejde na ní bejt závislej a nemůže nikomu ublížit.
  8. Měla jsem sex na hřbitově a obecně ráda sbírám netradiční místa na sex.
  9. Nenávidim zvuk pilování nehtů, ježí se mi z toho chlupy a je to prostě naprosto nechutný. Můj brácha to má taky.
  10. Nebaví mě knížky a filmy s dějem. Nojo, jsem divná, já vim, ale čím víc se toho ve filmu děje, tim je to pro mě větší nuda. Proto třeba vůbec nemusim akční filmy. Mám radši filmy a knížky, který jsou zaměřený na určitou psychologickou linku, na nějakou myšlenku, životopisy taky můžou bejt. Taky mě baví filmy s drogovou tématikou.
  11. Za svůj život jsem prošla různejma hudebníma etapama a tak už mi z muziky nevadí skoro žádnej žánr. Nevadí mi rap, tekkno, d'n'b, pop, rock, metal, deathcore, horrorcore, hardcore, indie-rock, ...
  12. Mám hroznej strach z jehel a při každejch odběrech jsem neuvěřitelně posraná. Zvládla jsem ale dva piercingy (jeden píchanej na dvakrát) a chci další.
  13. Líbí se mi kluci, co se oblíkaj jak bezdomovci, dredaři, kluci s vousama a vlastně čím pochybnější existence, tím lepší.
  14. Je mi líto bezdomovců, feťáků a jeijch život mě zároveň i něčim fascinuje.
  15. Nikdy v životě jsem nekouřila cigaretu.

TOPIM SE VE SLOVĚ

25. dubna 2017 v 3:07 | Katka
Jsem asi víc než si myslíte
než dokážete dedukovat
útržky mejch vtipů a chyb
dohromady lepíte
a svejma výsledkama mě chcete oslovovat.

Chci sednout si na zadek
až přijde nějaká opravdovost
ale z toho věčnýho stání
mně asi jednou budou bolet nohy
ale zázraky přicházej z nenadání
a já jsem oblbnutá mládím
takže
stejně ještě budu věřit.

Možná
věci štvou mě
víc
než jsem ochotná si připustit.
Občas chci tě obejmout
ale navždycky tě vypustit
obávám se, že to ale nepude
první musíme si odpustit.

Jsem mistr světa ve lhaní
ve lhaní sama sobě
já chci se topit v činech
zatim topim se ve slově.

ABSŤÁK

24. dubna 2017 v 18:15 | Katka |  Básně
Mám absťák
ale nechci to vyslovovat
mám ho jen tak
ale hlavně když se chci schovat.

Potřebuju si šlehnout
trapný vtipy, trávu a žetony
ale klesla jsem hodně už nemůžu se sehnout
už musim opustit ty lži
ale občas je mi smutno
časy začínaj bejt krušný
já cejtim že je nutno
všechny pouta zrušit.

A možná je mi to líto
no lítosti se bojim
a vim že ustojim to
a že za pravdu zbrojim
a ona vyleze
ale na kopec abstinenčních příznaků
se leze celkem ztuha.

/boda by nějaká vzpruha/
/třeba navštívit svýho druha/
/co vypadl mi z oka/
/chce přeletět přes okap/
/občas/
/stejně jako já/

(ale stejně si asi jen lžu
a všechno to tak jen vypadá)

ŠRÁMY

23. dubna 2017 v 1:58 | Katka |  Básně
Jedno prázdno
zaplácávam další sebeklamem
je to tak dávno
tak dávno co šimralo mě cosi
tam kde prej
se věci cejtěj.

Lechtá mě možná tak
moje svědomí
a to jenom při výjimečnejch chvilkách.
Čekám na něco
nebo spíš - někoho
z koho se mi nohy podlomí
ale zatim
jenom já sekám nohy.
Ráda bych byla tou čistou duší
ale mý záměry maj rohy
a pro ty nejhorší nápady i rozhodnutí
mám já nejspíš vlohy
ale pořád jsem děvka co věří na vzplanutí
věří na dobro týhle doby
a nemůžete se na mě zlobit
jsem nemocná jako vy
a mym lékem je nechat se šrámama zdobit.

POKUTY

22. dubna 2017 v 23:09 | Katka |  Básně
Feedback našeho roku
sčítám výši pokut
a tak jako dosud
nic pořádně nevim.

Kdo sem
co dělám
a proč
kde se vypíná
tenhle šílenej kolotoč.

Volíme asi
stejnej typ otázek
a stejně mlčíme
když chceme si odpovědět.
Už nechci nás spojovat
v jedno
ale občas je těžký si sám svítit
když seš bez baterek a všude je temno.

/ale každej druhej kilometr/
/já cejtim štěstí na dosah/
/vysnim si každej nanometr/
/na kterejs ty nedosáh/

JEDEN BEZ DRUHÝHO

21. dubna 2017 v 0:45 | Katka |  Básně

Je to smutný
když peníze mění poměry
a taky tvoje
záměry.

Je to smutný
když energii vkládáš
do věcí, co tě nebaví
a který
moc dobře neovládáš
na oko děláš, že to zvládáš
ale moc dobře víš
že jsi jen další atrakcí
špatnejch příběhů, ze kterých ostatním bude míň smutno.


Naučils mě
že zkusit se má všechno
a hádám že
po těch všech lžích
měli bysme to zkusit
jeden bez druhýho.

DVA BŘEHY

21. dubna 2017 v 0:44 | Katka |  Básně
Mačkala jsem mezerník
jak to jenom šlo.
Vytvořili jsme dva břehy
koukáš ze svýho
na moje vystoupení
dodáváš poznámky pod čarou
k tomu, co prošlo mym střevem
já nechávám se zase nalomit
tim poznámkovym zpěvem
vypínaj se mý kontrolky
plány házim do koše
a vydávám se zase
hledat naše ztrácení.


Je to těžký.
Ztrácet se v tobě
v sobě
v týhle posraný době
dálka způsobuje lítost
ale jakmile jsme blízko
je mi to líto
- že mi někdy vůbec bylo něco líto.
Jsi daleko
ale nebolí to
jenom občas
lechtá to moje slzný kanálky
ale to je asi větrem
když zadívám se do dálky
snažim se najít
odpovědi
v moři výpovědí
mezi těma dvěma břehy.

ŠKOLNÍ DRUŽINA

19. dubna 2017 v 23:33 | Katka |  Básně
Zatimco ony maj přítele
my společně drtíme pelest postele
já snažim se tvářit vesele
prej je mi skoro dvacet a měla bych se chovat dospěle.
A když mluví se o ní
já tvářim se nesměle
je to jak lepra pro bezcitný píčy
ty běduješ, já zvykla jsem si mlčet
na tomhle už prostě
není co komentovat.

Kamarádská výpomoc
máš mě rád, i když jsem moc
asi snažim se bejt in a vypadat k světu.
Nechávám všechno ve volnym pádu
i když ráda přemístila bych se k řízenýmu letu
a litování je moje oblíbená disciplína
prej mladý lidi jsou tvárný
asi jsem porouchaná modelína
trochu líná
čas od času opije se z vína
a dělá jen špatný rozhodnutí
když chytne jí slina.


Slitina útěků a kupení sraček
úplně si v tomhle nelebedim.
A věř mi, když řikam, že nechci se vracet
ale asi je mezi náma nějaká pružina
a vrakoviště zchátralejch životů
kam vracíme se spolu
je pro nás jako školní družina
a my nejsme s to zatahovat tuhle školu...

JÁ, PENÍZE A DROGY

16. dubna 2017 v 1:18 | Katka |  Názorovky
Je to hrozně legrační. Ještě před pár týdny píšu o penězích a zisku a že se mi to příčí. A dodávám - kdo ví, co se ale stane, až k penězům přičichnu já. A je to tady. Přičichla jsme si. Pořádně jsem si z nich šňupla. Ale jo, je to fajn, šňupnout si z nich trochu. Najednou máte pocit, že máte všechno, že můžete všechno. Jste "svobodný". Nemusíte řešit běžný záležitosti. Ale ty dojezdy... Občas horší. Obzvlášť když způsob, jak jste je získali, zrovna nevoní počestností. Po chvilce zjistíte, že jste ještě víc zpohodlněli a jste na sebe za svojí lenost naštvaní ještě víc než normálně. Je to vlastně droga jako každá jiná. Svým způsobem. Řeknete si jednou. Jen jednou, pro ten pocit. A ten pocit se vám zalíbí. Dává vám pseudo-svobodu, ale dost možná i brouka do hlavy. Jenomže to si neuvědomujete. Je vám to jedno. Proč lidi berou drogy? Aby zapomněli na běžný starosti, na bolest, věci, co je tíží. Peníze za vás taky "řeší" tu starost. Samozřejmě jen v úvozovkách, stejně jako drogy.

Já za sebe asi můžu říct, že moje zkušenosti s drogama i s velkým obnosem peněz, jsou poměrně malý. Neužívám drogy v pravidelných intervalech, jen tak nárazově. A to samý se mi teď stalo s penězma. Ale mám pocit, že peníze mi mym světem a hlavou zamávali víc než všechny mý předchozí zkušenosti s drogama dohromady. Upřímně si myslím, že za to může určitý vnitřní nevědomí. Drogy jsou přeci hrozně demonizovaný. Když jsem šla ve čtrnácti pít, měla jsem pocit, že dělám něco špatnýho. Když si teď dám drogu, prožívám to samý. Bojím se všech těch strašáků předávkování, přehřátí, ... Vím, jak hrozně na tom lidi vypadaj. Vím, že to je špatný - alespoň to mi vždycky všichni tvrdili. Samozřejmě, že spousty lidí namítne, že to je asi tak podobně zdravotně jako alkohol. A i po alkoholu lidi vypadají strašně. Ani alkohol není dobrej pán. Ale alkohol je společensky jinde. A před penězi? Před těmi už mě nikdo nevaroval. Nikdo mě nevaroval, že jsou návykové. Že najednou poznáte, jak moc dobří skutečně jste nebo nejste. Peníze hýbou světem víc než drogy. Ostatně, nebýt peněz, nejsou ani drogy. Já vim, jasně. Droga je všechno. Cukr, čokoláda a všechny ty potraviny, před kterýma vás varujou knížky třicetiletejch ženskejch s ortorexií. Ale sílu drogy, jménem peníze, bych rozhodně nepodceňovala Vemte si třeba, kolik lidí dělá práci, kterou nemá rádo, ničí je a to jen kvůli penězům. O to smutenější to je, pokud to nejsou mafiání co vydělávají miliony, ale jen zaměstnanci v kancelářích, co musí uživit svou rodinou a chtěj jednou za rok vypadnout s dětma do Chorvatska. Jsou peníze ekvivalentem svobody? Upřímně mám pocit, že tyhle věci, co šustí a cinkaj, vám dají svobodu jen v něčem. Ale jinde vám jí zase uberou. A o to víc, pokud jim začnete sloužit.

Peníze jsou krásná věc a tenhle článek nemá vyznít tak, že bychom se od peněz měli držet stranou. Jen bychom si měli uvědomit jejich sílu a moc. A zeptat se sami sebe, jestli jim taky neotročíme. Jestli si uvědomujeme to nebezpečí, který přináší. Samozřejmě, že to není ani Karlem IV., ani Boženkou nebo Masarykem, samozřejmě, že je to o člověku, kterému tyhle tři české osobnosti leží v peněžence. Ale já se obávám, že dokud se lidi nebudou snažit vytvářet si královský palác uvnitř sebe, vždycky se k nim budou upínat. Budou mít sklon k závislostem, k sebedestrukci, budou hledat štěstí ve vnějším světě. Tedy, měla bych asi napsat spíš budeme. Proto řešením není, odstřihnout se od zdroje našeho potěšení. Protože naše potěšení, je akorát důsledkem naší vnitřní chudoby. Tím nemyslím, že člověk, co je při penězích nebo si vezme nějakou drogu, musí být vnitřně prázdný. Ale myslím si, že člověk, co má duši na tom správnym místě, nezíská k vnějším věcem jen tak lehko tenhle nezdravý přístup. Ale je to přirozený, že se k těmhle věcem upínáme. Přijít totiž k penězům, drogám, novýmu autu nebo novýmu partnerovi, to není zas tak těžký. Ale dojít k vnitřnímu bohatství, se kterym hne jen málo co, to je sakra těžký a možná je to i běh na celej život. To asi ještě nedokážu úplně posoudit. A možná za měsíc naprosto změním názor, kdo ví. Ale teď si myslím, že bysme měli začít problémy řešit od jejich příčiny, původu. Měli bysme si přestat říkat: "Od zítřka už se tý čokolády nedotknu." "Už nebudu tolik utrácet." "Měla bych si najít někoho novýho!" Ne, nekoukejte na důsledky. To neni důležitý. Pokud nevytvoříte nový přesvědčení, pokud nezměníte něco vevnitř, budete jen jeden důsledek nahrazovat jinym. Takže mějte v paměti citát: "Někteří lidé jsou tak chudí, že jediné co mají, jsou peníze."

PŘIŠKRCENÁ

16. dubna 2017 v 0:57 | Katka |  Básně
Dal jsi mi pusu
vysál ze mě zbytek systému
jenže tvoje škrcení
bylo čím dál slabší.