JÁ, PENÍZE A DROGY

16. dubna 2017 v 1:18 | Katka |  Názorovky
Je to hrozně legrační. Ještě před pár týdny píšu o penězích a zisku a že se mi to příčí. A dodávám - kdo ví, co se ale stane, až k penězům přičichnu já. A je to tady. Přičichla jsme si. Pořádně jsem si z nich šňupla. Ale jo, je to fajn, šňupnout si z nich trochu. Najednou máte pocit, že máte všechno, že můžete všechno. Jste "svobodný". Nemusíte řešit běžný záležitosti. Ale ty dojezdy... Občas horší. Obzvlášť když způsob, jak jste je získali, zrovna nevoní počestností. Po chvilce zjistíte, že jste ještě víc zpohodlněli a jste na sebe za svojí lenost naštvaní ještě víc než normálně. Je to vlastně droga jako každá jiná. Svým způsobem. Řeknete si jednou. Jen jednou, pro ten pocit. A ten pocit se vám zalíbí. Dává vám pseudo-svobodu, ale dost možná i brouka do hlavy. Jenomže to si neuvědomujete. Je vám to jedno. Proč lidi berou drogy? Aby zapomněli na běžný starosti, na bolest, věci, co je tíží. Peníze za vás taky "řeší" tu starost. Samozřejmě jen v úvozovkách, stejně jako drogy.

Já za sebe asi můžu říct, že moje zkušenosti s drogama i s velkým obnosem peněz, jsou poměrně malý. Neužívám drogy v pravidelných intervalech, jen tak nárazově. A to samý se mi teď stalo s penězma. Ale mám pocit, že peníze mi mym světem a hlavou zamávali víc než všechny mý předchozí zkušenosti s drogama dohromady. Upřímně si myslím, že za to může určitý vnitřní nevědomí. Drogy jsou přeci hrozně demonizovaný. Když jsem šla ve čtrnácti pít, měla jsem pocit, že dělám něco špatnýho. Když si teď dám drogu, prožívám to samý. Bojím se všech těch strašáků předávkování, přehřátí, ... Vím, jak hrozně na tom lidi vypadaj. Vím, že to je špatný - alespoň to mi vždycky všichni tvrdili. Samozřejmě, že spousty lidí namítne, že to je asi tak podobně zdravotně jako alkohol. A i po alkoholu lidi vypadají strašně. Ani alkohol není dobrej pán. Ale alkohol je společensky jinde. A před penězi? Před těmi už mě nikdo nevaroval. Nikdo mě nevaroval, že jsou návykové. Že najednou poznáte, jak moc dobří skutečně jste nebo nejste. Peníze hýbou světem víc než drogy. Ostatně, nebýt peněz, nejsou ani drogy. Já vim, jasně. Droga je všechno. Cukr, čokoláda a všechny ty potraviny, před kterýma vás varujou knížky třicetiletejch ženskejch s ortorexií. Ale sílu drogy, jménem peníze, bych rozhodně nepodceňovala Vemte si třeba, kolik lidí dělá práci, kterou nemá rádo, ničí je a to jen kvůli penězům. O to smutenější to je, pokud to nejsou mafiání co vydělávají miliony, ale jen zaměstnanci v kancelářích, co musí uživit svou rodinou a chtěj jednou za rok vypadnout s dětma do Chorvatska. Jsou peníze ekvivalentem svobody? Upřímně mám pocit, že tyhle věci, co šustí a cinkaj, vám dají svobodu jen v něčem. Ale jinde vám jí zase uberou. A o to víc, pokud jim začnete sloužit.

Peníze jsou krásná věc a tenhle článek nemá vyznít tak, že bychom se od peněz měli držet stranou. Jen bychom si měli uvědomit jejich sílu a moc. A zeptat se sami sebe, jestli jim taky neotročíme. Jestli si uvědomujeme to nebezpečí, který přináší. Samozřejmě, že to není ani Karlem IV., ani Boženkou nebo Masarykem, samozřejmě, že je to o člověku, kterému tyhle tři české osobnosti leží v peněžence. Ale já se obávám, že dokud se lidi nebudou snažit vytvářet si královský palác uvnitř sebe, vždycky se k nim budou upínat. Budou mít sklon k závislostem, k sebedestrukci, budou hledat štěstí ve vnějším světě. Tedy, měla bych asi napsat spíš budeme. Proto řešením není, odstřihnout se od zdroje našeho potěšení. Protože naše potěšení, je akorát důsledkem naší vnitřní chudoby. Tím nemyslím, že člověk, co je při penězích nebo si vezme nějakou drogu, musí být vnitřně prázdný. Ale myslím si, že člověk, co má duši na tom správnym místě, nezíská k vnějším věcem jen tak lehko tenhle nezdravý přístup. Ale je to přirozený, že se k těmhle věcem upínáme. Přijít totiž k penězům, drogám, novýmu autu nebo novýmu partnerovi, to není zas tak těžký. Ale dojít k vnitřnímu bohatství, se kterym hne jen málo co, to je sakra těžký a možná je to i běh na celej život. To asi ještě nedokážu úplně posoudit. A možná za měsíc naprosto změním názor, kdo ví. Ale teď si myslím, že bysme měli začít problémy řešit od jejich příčiny, původu. Měli bysme si přestat říkat: "Od zítřka už se tý čokolády nedotknu." "Už nebudu tolik utrácet." "Měla bych si najít někoho novýho!" Ne, nekoukejte na důsledky. To neni důležitý. Pokud nevytvoříte nový přesvědčení, pokud nezměníte něco vevnitř, budete jen jeden důsledek nahrazovat jinym. Takže mějte v paměti citát: "Někteří lidé jsou tak chudí, že jediné co mají, jsou peníze."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama