Jedno prázdno
zaplácávam další sebeklamem
je to tak dávno
tak dávno co šimralo mě cosi
tam kde prej
se věci cejtěj.
Lechtá mě možná tak
moje svědomí
a to jenom při výjimečnejch chvilkách.
Čekám na něco
nebo spíš - někoho
z koho se mi nohy podlomí
ale zatim
jenom já sekám nohy.
Ráda bych byla tou čistou duší
ale mý záměry maj rohy
a pro ty nejhorší nápady i rozhodnutí
mám já nejspíš vlohy
ale pořád jsem děvka co věří na vzplanutí
věří na dobro týhle doby
a nemůžete se na mě zlobit
jsem nemocná jako vy
a mym lékem je nechat se šrámama zdobit.
