Červen 2017

krátkábáseň JAKBYSMET

27. června 2017 v 0:53 | Katka |  Básně
Ať už utíkáš k lidem
nebo utíkáš od všeho
stejně jen zdrháš od svýho odrazu v zrcadle
ty pokrytecká nádhero
kážeš vodu a piješ víno
jsi zvrácená jak všichni, špíno
padáš k zemi a už nechceš s tim přestat
chceš spadnout a pak nikdy nevstat
pak tvrdit, že už to nejde
čekáš, že nějakej spasitel vejde
neboj, ono tě to blbnutí přejde
až i poslední člověk odejde
(řikáš, že na tom nesejde?
uvidíme za pár let
- a on uvidí, jakbysmet)

BLUDNO KRUHÝ OD VŽDYCKY

27. června 2017 v 0:47 | Katka |  Básně
Bolí to, ale nejde přestat
moc nechápu, kam se chci timhle jednánim dostat
mučim tě
mučíš mě
děláme
že to milujem.
(děláme, žes se milujem ./? )

Tak moc už jsem se zklamala
letargie z mizérie
vzdávání jsem nevzdala
chladnost střídá apatie.

Mrtvá nevěsta
podobný lidi přitahujem
trefil ses mi do těsta
tvoje zhroucenost na mě udělala dojem.

Jakobych na chvíli zapomněla
na podhoubí mojí nenávisti
jakobych vážně neviděla
že zavřený srdce je pojištění, co mě jistí.

Umíráme jeden v druhym
bereme si sílu
motáme se v bludnu kruhym
pereme se v míru.

Míru naší disharmonie
zachovávame stabilní chaos
záchrana je utopie
vidim jen plannejch slibů nános.

Penězma si ospravedlňuju
porušení přesvědení
sama sobě se odcizuju
a tobě
od vždycky.

ODLOŽENÝ PŘÍPADY

19. června 2017 v 0:48 | Katka |  Básně
Za devět set korun
tě naučim podnikat.
Za padesát tisíc
se naučim polykat
přesvědčení.
Za dvě kila
tě naučí tancovat
tvůj dopamin.
Za dvě kila
tě nauičm milovat
celej svět bez tvejch vin.
Vin z dalších večerů
co přijdou
vin z flashbacků tvejch
špatnejch rozhodnutí
vin, kdy vypili jsme moc vína
a jeho znervózňovalo pohlavní pnutí.
Neřikej, že tě někdo nutil
ke tvejm blbejm nápadům
to jen my se rozhodujem dát
ty pravý trable k odloženejm případům.


DOVOL SI TO PROŽÍT

14. června 2017 v 4:10 | Katka |  Básně
A tak slepě do sebe nechávám prosakovat
cizí pohledy na mojí situaci
nevím, jestli je dobrý následovat
rady.
Nenechej si poradit
dovol si to prožít.

NEDOSTATEK LÁSKY

14. června 2017 v 3:42 | Katka |  Básně
Jsi jenom kus masa
zabalená v líbivym obalu
poznávací znamení - umělá řasa
není to kritika - k pointě se dostanu.
Máš povinosti i benefity
stejně jako ostatní krásky
problémy za make-up skrytý
diagnóza: nedostatek lásky.

Utíkáš zase do náručí
rozpouštíš jeho ruce jako kyselina
štěstí už se dlouho poroučí
nemůžeš ale říct nic, neni to jeho vina
tebe to bude stát
čas i vrásky
co na tom, že tě má rád
diagnóza: nedostatek lásky.

Tvůj život ovládaj čísla
ceníš lidi, co slepě budujou monopoly
nehneš se od pracovního místa
přechytračil jsi systém a školy
hraješ si dospělácký
dostihy a sázky
co teď přijde je asi jasný
diagnóza: nedostatek lásky.

Kouluješ i když neni zima
ale prej je to pro děti, přestává to stačit
začíná tě chytat jiná slina
tak vem si silnější substanci radši
čas utíká
ty jedeš si svoje párno hrátky
zdravýmu rozumu uniká
diagnóza: nedostatek lásky.

A někteří marťani z týhle planety
patlaj dohromady sbírku panik a úzkostí
upínaj se na fet, na lidi a na maty
svojí dekadenci berou s lehkostí
nabyli pocitu, že nic jinýho nezbejvá
motivace chybí
kuráž kouknout se do zrcadla pomalu ubejvá
hodiny tikaj
hodiny vzylakj
nad tvym osudem, co vyniká mezi ostatníma klukama
flegmatismus přestane bejt cool v momentě
kdy tvůj veškerej potenciál protejká mezi špinavejma rukama.

NAPLNO

14. června 2017 v 3:22 | Katka |  Básně
Občas když
poslouchám hudbu
zavírám oči
abych jí
ochutnala ušima.

Chtěla bych ochutnat
lidi
ale zatim mám jen pocit
že pocitům
nemůžu přijít na chuť.

Skáč po nich
před nima pryč
a kroutim u toho hlavou.

Chtěla bych
poctivě se zranit
opravdově milovat
sebe
pak třeba i
ostatní.

Dělám věci
na plno
anebo vůbec
stojim na místě
čekám až
mě něco naplní
naplno.

Obdivuju bezprostřednost
upřímnost.
Je normální že
obdivujem věci
kterých sami
nejsme schopni?

Polykám euforii
navozuju si
lechtání uprostřed hrudníku
který jinak
nemůžu najít víc
jak druhou ponožku v pokoji.

Ráda bych
uměla vyjadřovat vřelost.
Ale nevim
kde se taková věc hledá.
Nejsem si jistá
možná
jí prostě každej nemá
asi je to tak
v pohodě.
Snažim se dělat
že jsem v pohodě
že vlastně na ničem nesejde
čekám až ten problém
kterej si tak pečlivě pěstuju
sám od sebe odejde.

MIDNIGHT EMPIRE

5. června 2017 v 1:53 | Katka |  #instamoments
Tenhle víkend a týden byl... Obohacující.

Odchody. Abych si zachovala alespoň zbytek důstojnosti, co mám. Utíkání. Utíkáme od sebe a pak spolu od světa. Možná jsme se naučili žít okamžikem a to i přes to, že to ani jeden sami o sobě neumíme. Ale spolu, spolu utíkáme od všednosti, kterou nezvládáme a drtí nás. Do naší malý nezodpovědnosti a porozumění, který možná není tak moc všední. Je skvělý se s někym bavit už delší dobu a mít pořád tolik slov, co říct. Nevyplýtvaný témata, konverzace, který utíkaj. Možná pro ten punc neoficiálnosti, ten rok utekl jako voda. Ani jsem si toho nevšimla. A uvrtala jsem se do další vazby, pouta, vztahu, který není na pár týdnů.

Lidi musí zkoušet. Musí se otáčet okolo sebe. Kdyby nepřičichli i k věcem, co nejsou pro ně, nikdy by nezjistli, že nejsou pro ně. A co víc - neuvědomili by si, jak moc cenný pro ně jsou věci, co maj. Zjišťuju, jak moc velký požehnání pro mě je moje vnitřní utrpení. Možná by mi nikdy tyhle věci nedošly. Neměly by pro mě takovej význam. A pravděpodobně si jich i budu víc vážit, až přijdou.

Občas je třeba ochutnat zakázaný ovoce. Některý je trpký a zjistíte, že to nebyl úplně dobrej nápad. Ale jiný je...skvělý. Najednou si řikáte, že to k něčemu je. Pořád je třeba myslet na to, že je zakázaný z nějakýho důvodu. Mít na paměti fakta. Alespoň občas. Ale bylo to fajn. A jo, nejsem tam, kde bych chtěla a měla bejt. Podle mě ani zdaleka ne. I když, kdo ví. Možná se pletu. Každopádně bych v tomhle tejdnu našla pár chvil, pseudo hajlajtů, který mi dávaj námět pro další činnosti, dny.

Další fakt, kterej nezapomenu je, jak účinnej fígl je lidskost. Něžnost. Láska. Když se někoho snažíte dostat přes hlavu, snažíte se člověka přechytračit, urazit, setřít... Marný. Je vůči tomu imunní. A potom ho stačí poprosti o obětí. Složit mu kompliment. A najednou je v píči. Proč se na všechno snažíme jít tak složitě, když řešení jsou směšně jednoduchý?

Miluju tyhle večery. Miluju muziku. Suma sumarum byl tenhle tejden plnej změn a fajn věcí. Chvílema to bolelo. Pořád mám v sobě tu mrtvolku, to prázdno, to nepříjemno. Ale občas, občas je mi celkem fajn... Je fajn mít člověka, se kterym můžete víst konverzace o něčem ve tři ráno pod širym nebem zabalený pod dekou. Cejtíte se jak ve facebookvym citátu. Jako ve Hvězdy nám nepřály. Cejtíte, že ještě na chvíli si můžete lhát a utíkat před zodpovědností...

VŮBEC NEJDE O NEZÁJEM

5. června 2017 v 1:34 | Katka |  Básně
Chci toulat se noční Prahou.
Navzájem.
Zkvalitňujem svoje osoby
život má při učení
trochu nevybíravý způsoby
ukaž mi opravdovost
ukaž mi benefity
berem, nechcem dávat
jedeme na profity
duševní hazard
a každej den bysme se
rádi vraceli na start
hledáme řešení
uprostřed lešení
nevidíme
celou konstrukci
vzhlížíme se v destrukci
scénář si
píšem
navzájem.
Ty vyznáváš lásku
a já
nezájem.