Tenhle víkend a týden byl... Obohacující.
Odchody. Abych si zachovala alespoň zbytek důstojnosti, co mám. Utíkání. Utíkáme od sebe a pak spolu od světa. Možná jsme se naučili žít okamžikem a to i přes to, že to ani jeden sami o sobě neumíme. Ale spolu, spolu utíkáme od všednosti, kterou nezvládáme a drtí nás. Do naší malý nezodpovědnosti a porozumění, který možná není tak moc všední. Je skvělý se s někym bavit už delší dobu a mít pořád tolik slov, co říct. Nevyplýtvaný témata, konverzace, který utíkaj. Možná pro ten punc neoficiálnosti, ten rok utekl jako voda. Ani jsem si toho nevšimla. A uvrtala jsem se do další vazby, pouta, vztahu, který není na pár týdnů.
Lidi musí zkoušet. Musí se otáčet okolo sebe. Kdyby nepřičichli i k věcem, co nejsou pro ně, nikdy by nezjistli, že nejsou pro ně. A co víc - neuvědomili by si, jak moc cenný pro ně jsou věci, co maj. Zjišťuju, jak moc velký požehnání pro mě je moje vnitřní utrpení. Možná by mi nikdy tyhle věci nedošly. Neměly by pro mě takovej význam. A pravděpodobně si jich i budu víc vážit, až přijdou.
Občas je třeba ochutnat zakázaný ovoce. Některý je trpký a zjistíte, že to nebyl úplně dobrej nápad. Ale jiný je...skvělý. Najednou si řikáte, že to k něčemu je. Pořád je třeba myslet na to, že je zakázaný z nějakýho důvodu. Mít na paměti fakta. Alespoň občas. Ale bylo to fajn. A jo, nejsem tam, kde bych chtěla a měla bejt. Podle mě ani zdaleka ne. I když, kdo ví. Možná se pletu. Každopádně bych v tomhle tejdnu našla pár chvil, pseudo hajlajtů, který mi dávaj námět pro další činnosti, dny.
Další fakt, kterej nezapomenu je, jak účinnej fígl je lidskost. Něžnost. Láska. Když se někoho snažíte dostat přes hlavu, snažíte se člověka přechytračit, urazit, setřít... Marný. Je vůči tomu imunní. A potom ho stačí poprosti o obětí. Složit mu kompliment. A najednou je v píči. Proč se na všechno snažíme jít tak složitě, když řešení jsou směšně jednoduchý?
Miluju tyhle večery. Miluju muziku. Suma sumarum byl tenhle tejden plnej změn a fajn věcí. Chvílema to bolelo. Pořád mám v sobě tu mrtvolku, to prázdno, to nepříjemno. Ale občas, občas je mi celkem fajn... Je fajn mít člověka, se kterym můžete víst konverzace o něčem ve tři ráno pod širym nebem zabalený pod dekou. Cejtíte se jak ve facebookvym citátu. Jako ve Hvězdy nám nepřály. Cejtíte, že ještě na chvíli si můžete lhát a utíkat před zodpovědností...

