Srpen 2017

VŠUDE SAMÝ SVODIDLA

29. srpna 2017 v 5:37 | Katka |  Básně
Všude samý svodidla
co sváděj z cesty, na kterou nepatřim
volaj na mě a já je volám
když volaj mě povinnosti
- volaný účastník není dostupný.

Parodie na život
kde se stala chyba?
Jo aha, prej všude
já snažim se posbírat
odhodlání k tomu to zvrátit
no zatim chce se mi jen zvracet
touhy do starejch kolejí se vracet
asi pořád nade mnou vyhrávaj
já vedu boj sama se sebou
a na plný čáře prohrává
moje dobrý i špatný já.
(všude samý svodidla)

ÚNIKOVEJ VÝCHOD

25. srpna 2017 v 1:00 | Katka |  Básně
Únikový východy.
Hledám je celej život.
Jsou to vymodlený nehody
a každej můj pozdní příchod.

Já krátim si čas před katastrofou
tim, že tropim další.
Místo smíření, dělám si cestou novou
faktikcky možná jsem už starší
ale nový cesty já dělám pořád
už od mala, už od mala
kdy už za tohle nekonečno, konečně přijde pochvala?

Pastim školu, pastim sebe
pastim svoje nejbližší
pastim i to, že mě to sere
zkus to od svýho scénáře odlišit.

Timhle zlozvykem já nejsem jiná
díky tomuhle zapadám
ať je to fet, hulení, flaška vína
svym odkládánim se rozpadam.

Ptáme se, kdo nás vysvoodí
už v otázce je odpověď
máme svý přesvědčení jak se to hodí
a namísto řešení děláme předpověď.

Dnes bude zataženo
- i zejtra bude zataženo.
Ostatně, jako každej den
vysvoboď mě, muži, vysvoboď mě, ženo
až dobyju svět, já omluvim se všem.

Omluvim se za slova, který padly vedle
za činy, ve kterejch lenost mě brzdila
předtim byla jsem dole, no teď jsem v sedle
já na vavřínech půl mládí strávila.

Ale spadli jsme, zas člověk tam čas tráví
trávu hulí, drbe se na zadku a kouká na zprávy...
Měli bysme tohle
nazývat nepoučitelností?

Já utíkám sama před sebou
tak jako ty, tak jako oni
však neni uplně tajemstvím
že tuhle frustraci nedohoníš...

I KDYBYS MĚ MUČIL

24. srpna 2017 v 1:03 | Katka |  Básně
Stále platí
stejný zákony
já ignoruju všechny
potřebný úkony
k tomu bejt šťastná.

Moje duše to je
lesk a bída
občas turistická
občas první třída
euforie prázdno střídá
a já pomalu zapomínam.

Že prej je to tak dávno
co na otázku "Jsi šťastná?"
dalo se jednim slovem odpovědět.
Naše duše stárnou
a namísto práce my rozohodli se
že svý představy o životě musíme vypovědět.

Radši budem tu sedět a bědovat
protože nikdo nás nic podstatnýho nenaučil
jak fungujou daně a jak milovat
a proto budu tě sledovat, i kdybys mě mučil.

I V PRDELI MŮŽE BEJT POHODLNĚ

20. srpna 2017 v 3:19 | Katka
Občas jsem překvapivě v pohodě. A pak se zase (o něco míň) překvapivě sesypu jak domeček z karet. Občas mám pocit, že zatímco valná část lidí věci odsuzuje tím víc, čím míň je zná, já to mám naopak. Budu open-minded, ale jen do doby než to sama poznám zblízka a pochopim, proč na to všichni tak píčujou. Občas mi to ale dochází pomalejš. Vlastně skoro vždycky. Docela se ztotožňuju s výrokem jedný holky, shodou okolností taky blíženec, že buď si připadám od svých vrstevníku o pár let zpomalená, anebo o pár let napřed. S trochou nadsázky jo. Omg, psaní mi tak chybělo.

ZÁVOD NEPOMŮŽE

20. srpna 2017 v 3:15 | Katka |  Básně
Dejte mi do pusy dudlík
a (ne)nechte mě jít
- bez dozoru.
Můj život je furt stejnej bordel
ale tvůj úd možná
dala bych do pozoru.

Svoje perverzní řeči
a zcestný chování
chtěla bych si ještě chvíli nechat.
Chci postavit království
s princem sleš králem
ale zatim zatejká nám střecha.

Taky teče mi do bot
neb nejsem robot
a vaše naučený tempo nezvládám.
Ještě že slovník výmluv
a slušný vyřídilky pořád ovládám
i když možná mám navrch
stejně nemyslim si, že nějak extra vyhrávam.

Na závod kývneš v momentě
kdy se ho začneš účastnit
ale já chci jet na jiný hodnoty
já chci se trochu rozumně obšťastnit
a k tomu mi
žádnej závod nepomůže.