Chápu
jsem zlá až to bolí.
Chápu
svym sebeklamem znavená
odevzdám se čemukoliv.
Teplý objetí
prášek, sex nebo trápení
čtrnáct už mi nějaou dobu neni
no, moc se toho nezměnilo.
Asi už jsem moc stará na to
abych královnou dramatu byla nahlas.
A tak tiše si trpim
a hloupě to řešim
pár vyvolenejch přihlíží
někteří z nich
kroutí hlavou.
Nemáme si co vyčítat
skrze to největší zklamání
- zklamání v sebe -
začli jsme si ubližovat
já kejvu, když chci říct ne
a ty klameš, když chceš mlčet
navzájem se
zkoušíme obviňovat.
Jenže všechny tyhle řádky
a i ty předtim a i ty co přijdou
jsou jen chabou výmluvou
za zodpovědnost a strach z ní pramenící
...
seru na ní.
Házim to do davu.

