Říjen 2017

BLONDÝNA

25. října 2017 v 14:07 | Katka |  Básně
Devadesát šedesát devadesát
čísla mi nikdy moc nešly
ptám se - až bude mi padesát
budu patřit mezi ty tváře sešlý?
Zakazujou si
aby si mohli dovolit
dovolovat.
Povolovat - zakazovat
kolotoč
povolonejech kalhot
a zakazování dortů
byla jsem v něm
svým způsobem pořád jsem
je lidská přirozenost
bejt svejch výčitek otrokem?
Můj život je tak zajímavej
že ani nevim, co se dělo před rokem
touhle dobou
tudiž asi
vypadal tak nějak jako teď
můj život je změť
- sem tam šílenost a sem tam šeď
neptej se mě prosím, jestli mě to baví
neptej se mě na něco, na co nenznám odpověď.

ALIBISTICKEJ DEŠTNÍK

25. října 2017 v 14:02 | Katka |  Básně
Asi už jsem vyplejtvali
naší nálož lásky
(nebo něčeho,
co se tomu podabalo).
Už jen plýtváme slovy.
Místností prostupuje
zvláštní napětí
mezi dvěma lidmi
co drž nit.
Jeden tahá seč může
a druhý
povoluje.
Místností prostupuje
hořkosladký
konec
argot doprovází
poslední výkřiky hormonů
poslední výkřiky před tim
než můj pohled
stejně jako společná hisorie
a vzpomínky zkamení.
Bojím se,
že svět
dává mi podivný znamení
bojím se, že po nich toužím
- toho vlastně, bojím se nejvíc -
že tahle bublina praskne
a vyteče z ní něco
na co mi žádnej alibistickej deštník
fakt stačit nebude.

MOC

25. října 2017 v 13:39 | Katka |  Básně
Jsem moc -
otevřená
moc jednoduchá
moc zlá
někdy je mě
prostě moc
někdy jsem moc
chci moc
mám v sobě moc
- jako každej.
Byla jsem moc
mladá
a málo
zkušená
stálo mě to
moc sil
a nějak žiju ve lži
že toho ve mně
moc nezbylo.

ÚNOS

22. října 2017 v 0:01 | Katka |  Básně
Co se tenkrát stalo?
Jakoby tvý přesvědčení
něco pobodalo
tak divně nateklo
a svědomí uteklo
- nevim, nepamatuju si!
A nechceš to aspoň zkusit?
Osvěž si paměť
může bejt svěží
máš klapky na očích
o ty tu běží
nejsou tam jen tak
asi něco střeží
tys ale jen člověk
přijdeš na to stěží
srdce jen tomu
čemu samo chce věří
kdo neprožije
ten neuvěří
tomu příběhu z Prahy
co má sto věží.

Každá věž jedna myšlenka
která zdá se poněkud vyděšená
představa rozumnýho řešení problémů
zdá se mi poněkud nadnesená
máš hledat, co je uvnitř
ne myšlenku, z který budeš unešená.

PLICHTA

21. října 2017 v 23:53 | Katka |  Básně
Je tohle všechno?
Aby kvůli pár chechtákům
a pokývnutí hlavou od rodičů
bylo ti vlastní štěstí jedno?
Chceš takhle zdechnout?
Neposlouchat techno?
Nemilovat skutečně?
Přetažený vztahy
přetáhni si něco přes hlavu
prosim
ať už na to nevidíš
věta "Jen závidíš"
v tomhle světě postrádá smysl
tenhle svět moc otupuje srdce
a v druhý řadě mysl.
Chtěl si patřit mezi smetánku
no tvůj úsměv zkysl
když zjistil si
vo čem to je
že myslil sis
že je to o tom
vo čem to vůbec neni.

Vidim lidi
postrádám život
i já koukám jako na blázna
na člověka, co se na tebe ráno směje.
Ptáš se hned
co je to za úchyla?
Snad včera po měsící manželka mu dala
a tak mu dobrá nálada zbyla
i na ráno
když nasranejch xichtů
je všude jak nasráno
všichni chtěli by si hodit
místo toho jedou na další šichtu
nešťastnáí lidé prohrávají
vyrovnaní hrají se životem plichtu.

P.S. Tahle básně by měla další verše, ale nemám na ně energii, přišla jsem z práce.

MÁM STRACH

18. října 2017 v 23:12 | Katka |  Básně
Mám hroznej strach
ze kterýho mi oči tečou na zem
plavu v kalužích
plavu ve světě...
Plavu.
Ve strachu.
Už moc dlouho
plácám se
tohle si přívětivý přístup
už ani nezaslouží.
Bojím se facky
která mě čeká
jestli nepřestanu čekat
ta představa mě začíná
značně lekat
a mám strach.

ÚZKO

14. října 2017 v 5:15 | Katka |  Básně
Lítám si jak zombík
ptám se kam to vede
šlechetný idee
který ze stolu smete
mladá hlava nerozvžáná
co se tak často plete.

Snažím se rozvázat místa
kde myslim si, že je uzel
nejsem si ale jistá
jestli to tak fakt je
anebo mi význam ušel.

Tetuju si na čelo -
sto procent baterie
na oční víčka si maluju oči
z mý skutečný bulvy
vykukuje histerie
každej šlechtnej nápad
se jednou zkurví.

Nechci bejt takovej pesimista
ale cejtim jenom úzkosti
těším se a bojím
toho, co na mě život chystá
ach jo, zase ty úzkosti...

ŽENSKEJ ÚLET

1. října 2017 v 22:47 | Katka |  Básně
Ženská krása
je prý věcí
značně subjektivní.
Však nutno poznamenat
že tohle umění zdá se mi být
celkem perspektivní.

Chci vystavovat v muzeích
ženská poprsí
boky oblé které
tvoří pohoří
hlupák ten
co ho ženské tělo pobouří
dokud existuje tenhle zázrak
je víc než nutno se na něm vybouřit.


Může někdo namítat, že je to sexistické
podle mě je to spíš jenom sexy
s velkým tvrdým... y.
Obdivovat v těsných kraťáscích pozadí
jindy zase odhalené popředí
patří mezi moje sporty a záliby.
Hořkosladké oči jako rozkoše přísliby
každý touží odhalovat
na těle jejím skryté záhyby.
Kouzlo její v neviností tvkí
však občas schová ji za svoje podvazky.

Najdou se i tací kteří
mohli by se ufetovat
když najdou použitý kalhotky
je možná zvláštní se zamilovat
do odérů vnitřních sekretů
však pokud nepatří tvojí mámě
proč bys měl vlastně vznášet námitky?
Pro vzplanutí nad něčím tak svůdným
nikdo neměl by cítit výčitky
i ženy si hrajou
sami se sebou
jinou ženou
pod sprchou
nebo peřinou upocenou
a nikdo se tomu nediví.
Pro mě je tohle umění
mít femme fatale je symbolika
a taky trochu poselství
že vedle toho něžného klínu
život je míň šedivý.



Až ženské pokolení vyhyne
už nikdo stejně nebude moct žít
nevěřím, že někdo vyvine
krásnější stvoření, po kterym můžeš zatoužit.

UTOPIT V SAVU

1. října 2017 v 22:15 | Katka |  Básně
Co znamená konec?
Pro ní
nebo pro tebe
pro toho za tebou
a
před tebou
pro lidi okolo
pro ty co
ruší tvoje kruhy.
Co to vlastně
znamená?

Pro někoho je to jako
když máš pocit, že novej kousek oblečení
nebo
nová barva na vlasy
změní tvůj život.
Je to jako
utíkání k novotě protože
se neumíš srovnat s chybama,
který přichází s opotřebovaností.
Je to požehnání.
Svoboda.
Je to vhled novejch příležitostí.

Pro někoho je to ovšem
nicota.
Vesnice s jedinym komunisticky laděnym barem
kde v pátek ve dvě v noci
slyšíš jen štěkot jednoho psa
div se bojíš
aby přes silnici nepřevalil se balík slámy.
Je to ticho.
Takový to prázdný
tupý ticho
mezi lidma co si
nerozuměj
co se neznaj
je to ticho
při kterym
se chceme vyhnout odpovědi.
Je vrchol černoty
vrchol průměrnosti.
Je to moment,
kdy i ti nejprůměrnější
najednou dostanou chuť vydat hlásku
vystrčit hlavu.
Je to jako bys vzal veškerou smysluplnost
a utopil jí v savu.