Asi už jsem vyplejtvali
naší nálož lásky
(nebo něčeho,
co se tomu podabalo).
Už jen plýtváme slovy.
Místností prostupuje
zvláštní napětí
mezi dvěma lidmi
co drž nit.
Jeden tahá seč může
a druhý
povoluje.
Místností prostupuje
hořkosladký
konec
argot doprovází
poslední výkřiky hormonů
poslední výkřiky před tim
než můj pohled
stejně jako společná hisorie
a vzpomínky zkamení.
Bojím se,
že svět
dává mi podivný znamení
bojím se, že po nich toužím
- toho vlastně, bojím se nejvíc -
že tahle bublina praskne
a vyteče z ní něco
na co mi žádnej alibistickej deštník
fakt stačit nebude.

