Duben 2018

Doznání a cíle na rok 2018 (haha)

28. dubna 2018 v 15:27 | Katka |  #instamoments
Poslední půl rok se ve mně děje totální přeměna. Nevím, jestli je to časem nebo tím, že dokola opakuju ty samý chyby a to chronický chybování mě tak nějak lisuje k obrazu svýmu. Možná tomu prostě můžem řikat dospívání. Ačkoliv mi většinou lidi hádaj 13 až 18 (a to od 30.5. budu moc gemblit ve Vegas), já cejtim, že se něco změnilo. Mám pocit, že se možná poprvý za svůj krátkej život začínam mít ráda. Nebo možná jen chci bejt in, tak jsem s tim začla, těžko říct. Přestávám shledávat zalíbení a smysl v tom si v jednom kuse ubližovat (vše je ale na teprve na počátku, občas se zhuntovat je pořád celkem zajímavý :)). Čím dál víc si uvědomuju, jak plýtvám časem.

Dva roky plný útěků do privátního světa bezstarostnýho vakua mě naprosto rozložily. Začínám si myslet, že v dobrým. Mám pocit, že od jistýho věku v lidech moje osoba, krom spousty jinejch věcí, evokovala vzdor. Rebelii. Co mě ale začalo postupně štvát bylo, jak je prázdná. Jsem rebel, protože na všechno seru? Protože nejvíc atraktivní mi připadaj ty největší píčoviny a zvrhlosti? A jak tim prospívám světu nebo sobě? Jsou lidi, co revoltujou za čistější planetu. Za lidský práva. Za míň zkorumpovanou politiku. A já revoltovala za co? Pro co? Pro pozornost? Pro to, abych utekla? Abych mohla říct: "Udělala jsem tohle."? Revolta a můj anti-přístup byl prázdnej. A vlastně se toho viditelně moc nezměnilo. Teda jo. Změnilo se všechno.

Nevím, kdo jsem. Co chci dělat. Kde chci bejt. Zpochybnila jsem toho mnohem víc než kdy předtím. Celou svojí existenci. Tenhle svět. Lidi. Pochopila jsem, že většina věcí, co si myslíme, že bychom měli, vlastně vůbec nemusíme. Pochopila jsem, že když mi někdo říká, že bych něco měla vědět nebo že bych už tohle měla umět, srovnává mě jen se svým levelem a zkušenostma. Jenomže ty jeho zkušenosti a úroveň poznání je podložená naprosto jinejma genama, historií, výchovou, jinou energií. A cejtit se za to vinná mi začíná připadat jako dost velkej nonsense. Když jsem přišla do prváku, byla jsem psychicky vydeptaná. Jestli jsem někdy v životě byla zralá na antidepresiva nebo oblbováky, bylo to tenkrát. Každej den jsem brečela. Občas mi bylo tak hrozně, že jsem nemohla vstát z postele. Všeho jsem se bála. Izolovala se od lidí. Byla naprosto paralyzovaná stracehm. Ale měla jsem všechno nalajnovaný. V osmnácti si ho vezmu. Půjdu na žurnalistiku. Nebo na herectví. Budu psát. Budeme mít psy, rodinu. Uvnitř mě naprostý sebezapření. Tak moc jsem se trápila. Až jsem z toho musela mít všechno perfektní. Pak přišla taková ta mainstreamová nemoc, akorát to bylo ještě v době, kdy tak moc mainstream nebyla. Můj osobní život nebyl perfektní, a tak muselo být perfektní vše okolo. Škola, domov a hlavně postava.

A teď, o pět let později, nemám kluka. Zamilovaná jsem naposledy byla, když jsem ještě ani nemohla legálně pít a koukat na porno. Nevím, co chci dělat za práci. Bojím se, že když se budu živit tím, co mě baví, znechutím si to. Nic mě nebaví dlouho. Nedokážu si představit každej den dělat to samý. Potkávat ty a samý lidi. A najít v tom potěšení. Ráda bych odjela. Poznávala svět, lidi a nejvíc asi potřebuju poznat samu sebe. Ráda bych se dostala do stavu, kdy budu tak šílená a bezprostřední, že prostě udělám, co mě zrovna napadne.

Minule se mě někdo zeptal, co je můj cíl v životě. V prváku to byla kariéra spisovatelky a v osmnácti svatba. Teď? Můj cíle je najít v sobě klid. Vnitřní mír. Chci, aby to království ve mně, bylo nade všechno vnější. Abych já sama v sobě měla takový vnitřní bohatství a měla se natolik ráda, abych dokázala přijmout a v nejlepším si i užít co nejvíc chvil v životě. Abych dokázala bejt v pohodě a užít si i padání na hubu. Protože je jasný, že ne vždycky se daří. Ne vždycky to jde. Nic není hned. A proto je podle mě důležitý si užít všechno. I když mi teď bude na hovno, nebudu mít peníze lásku, nebo třeba budu mít všechno, abych to dokázala procítit a prožít. To je můj cíl.

ME TOO

18. dubna 2018 v 3:40 | Katka |  Básně
Deprivace lidí
mají různý podoby.
Někdo jiným bere
protože sám nemá dost
druhý dává i to co nemá
- čili celej svůj majetek.

Deprivovaně přiznávám
mám chuť na nový věci.
Dám ti víc než všechno
a i když bude to jedno
- za rok nebo dva
my nebudem existovat
i přes tyhle fakta
já chci tě zahltit něhou
chci se jinak zamilovat
do věcí, který jsou nadčasový
v paměti mojí zachovaný
zachovalý křivky
šatičky malý děvky
punčocháče a šuk v oku
světlo co lemuje tvary tvejch boků
padlej anděl
pro kterýho padáme na hubu
padlej anděl zatemňujíc mozky
když přilítne do klubu
houpavý pohyby
nejmenší záhyby
nejde tim nebejt pohlcenej
dnešní svět je otevřenej
tak nalejme si čistého vína
s další flaškou
blůza se rozepíná
pruh látky co zadek tvůj obepíná
už nemůžu pít
je to fakt síla
zmítá se ve mně pár pocitů
- že chci tě teď hned, zařvi me too.

POJISTKY

18. dubna 2018 v 0:56 | Katka |  Básně
Energie.
Včera mě vypli.
Ptala jsem se všech
jestli půjčili by mi
kousek tý svojí.
A za rok od včera
já přišla na to
že pojistky si každej
musíme nahodit sám.

Energie
zaujala jsem pozici
a teď čekám
kdo mě zaujme.
Hledám
barvu
která rezonuje
s tou mojí.
Vedu život dvojí
to tak občas dělaj
blíženci i lidi
lidi se taky
často stydí
za to
že jsou lidi
a co maj v sobě
to v druhejch nenávidí
ale neni to dobou
je to v nás obou
ve mně
a taky
v tobě.

Hra na sex

12. dubna 2018 v 3:30 | Katka |  Básně
Je to jenom hra
ale nechci jí hrát.
Nevim totiž
koho je
- jestli moje
nebo tvoje.
Je to jenom hra.
Otazníky spasí
vyvrcholení
mužskýho
nebo ženskýho
pokolení.
Ženy
chtěj šoustat vyvolený
muži
zas všechny klíny voholený
taky čárky
tři úhly a najít bod g
dychtí po průzkumu
týhle nemravný geometrie.

Miluju znásilnění pohledem
ale když chci TO
stejně cejtim se zneužitá.
To ozývá se ta jeptiška pod ledem
křížená s kurvou
za roucho skrytá.
Ženský spaly s 20
z toho 10 se nepočítá
Chlapy měli jich 50
- obtáhli 25 a přidali krát dva.

KROKY

9. dubna 2018 v 23:15 | Katka |  Básně
V jednoduchosti je krása
složitosti maj grády
nudíme se kýčem
hoříme pro pády.

Držíme se zpátky.
Krok vzad.
Zase padáme na hubu.
Krok vpřed.

Cejtim závan konce
epochy jménem my
nemusíme se nenávidět
osoby moc souměrný.

Jaro se špetkou stresu
zvládám hravěji
než tyhle dva roky
plný prázdna a sexu
- utýct ze lži?
Dva kroky dopředu.

NĚCO:)

7. dubna 2018 v 0:42 | Katka
Něco barevnýho.
V břiše.
Něco probouzí se.
Tiše.
Něco chystá se.
Na mě.
Zbytečný slova, co chtěj se bít.
Marně.