Pomalu
povalu-ju
myšlenky
rozházený
po různejch
úrovních vědomí.
Pod postelí
číhá svědomí
chytá mě za nohu
a já do něj kopu
každej instatní princ
nechává někde stopu
na prostěradle
nebo v mý hlavě
čas je jen měřitelná veličina
kterou já nikdy nectila
kterou já vždycky mrhala.
Jakmile něco mě zašimralo
radši jsem rychle zdrhala
do bezpečný vzdálenosti
od probuzení
od věcí co mě
možná změní
změnila jsem znění
svejch myšlenek a emocí
sex jak repelent na city
a další divný nemoci
jen ne na ty pohlavní
komu není rady, tomu není pomoci
tak neraď mi a vypadni.

