Listopad 2018

POTŘEBUJEME LIDI?

28. listopadu 2018 v 1:34 | Katka |  Názorovky
Potřebuje člověk lidi? Dost dlouho a dost často jsem obdivovala a z části ještě obdivuju lidi, kteří jsou minimálně závislí na ostatních. Do nedávna jsem měla pocit, že se najdou i tací, kteří jsou schopni nebýt na ostatních závislí vůbec. Teď si ale myslím, že je hloupost a pošetilost si tohle myslet a skoro mám teď tendenci se zlobit na naší individualistickou, zato však hodně liberální domácnost, ve který jsem vyrůstala. To bych si ale dost protiřečila vůči svejm vlastním přesvědčneím, takže to dělat nechci. Každopádně po pár rozmluvách s lidma, který mám ráda a přečtení x článků na obdobný téma i vlastní úvahách v MHD mi dochází, jaká to je hloupost. Nebejt lidí nejste tu. Jako malý tu vždycky musí bejt někdo, kdo se o vás postará. Pak nějakou dobu máte děšnou potřebu se od všech vaši opečovávatelů odstřihávat. Někdy míň a někdy víc oprávněně. A pak zase postupně jdete do věku, ve kterym vás zase budou druhý přebalovat, krmit a chránit. Budovat svůj svět bez lidí, je pošetilost, kterej si může zvolit jen člověk, co chce umřít jako zanedbanej člověk s demencí o samotě.

Nejde o to co, ale jak a proč (aneb zbytečně dlouhej článek unavený Kachny)

27. listopadu 2018 v 15:44 | Katka |  Názorovky
Nejdůležitějšíma otázkama pro mě byly, jsou a myslim, že ještě nějakou chvíli budou tyhle dvě - proč a jak. Nevim, kolik lidí si tohle uvědomuje a tak bych tu ráda nechala jeden článek na tohle téma jako upomínku, že otázka co nemusí bejt vždycky v první řadě.

Náš svět, především jeho konzumní složka, útočí na našich pět smyslů. Na planetě máte tisíce vjemů, který zasahujou náš čich, hmat, zrak, chuť nebo sluch. Dobrá hudba nám může způsobit husí kůži, ale stejně tak skřípání křídy o tabuli. Vůně nám může připomenout domov, ale vůně letního MHD nám může připomenout, že bychom s deodorantem neměli šetřit. Obličej krásnýho číšníka se nám vryje do paměti, ale stejně tak pohled na ošklivou autonehodu. Jsou doteky, který vyhledáváme, ale pak ty nechtěný s cizincema, kvůli kterým se cítíme trapně.

Tenhle svět jede na smyslový vjemy a zisk. Čísla. Peníze. Procenta. Progres, kterej se dá racionálně změřit. A tyhle věci jsou spolu úzce spojený. Značky využívají toho, jak moc na svoje smysly dáme. Jak máme rádi blyštivý věci, éčka, co způsobujou technoparty našim chuťovejm pohárkům a chytlavý písničky, který tak dlouho nenávidíme, až si je začnem zpívat taky.


Kam tim všim mířim? Že lidi se hrozně koukaj jen na to, co je vidět, ale to ve spoustě případech to neni to (jediný) důležitý. A právě proto jsou tohle hlavní pilíře konzumu. Protože je lehký zkonzumovat věci na první pohled evidentní. Pokud je ale chceme poznat a pochopit blíž, musíme se naučit pracovat s prvnim dojmem a dát šanci tomu druhýmu. A někdy i třetímu, čtvrtýmu - chápeme se.

SORRY

27. listopadu 2018 v 10:33 | Katka |  Básně
Nedávala sis pozor
a tak tě to zase potkalo
polibky se špatnym rozhodnutim
děláš, že se to nestalo
víš, že to neni na stálo
neni to tvoje poprvý
příště to třeba nezmrvíš
nebo to zmrvíš ještě víc
v noci myšlenky bez hranic
rána už jsou jiná story
když dopadne světlo na noční tvory
a nic, co dělám nemyslim vážně
proto zdrhám teď už se stym 'sorry'.

ZMEŠKANÝ HOVOR

23. listopadu 2018 v 0:47 | Katka |  Básně
Zvyk je prej železná košile
nechceš se cejtit opile
když chodíš do kavárny sama
a randíš jenom se slibama
co měly se splnit včera
-
kolika zítřkům si slíbila
že zavoláš?

PROČ?

23. listopadu 2018 v 0:41 | Katka |  Básně
Jak se to stalo tak rychle?
Z bludnýho kruhu je krychle.
Má ale ostrý hrany
hraje to na všechny strany.

Kam se schovala pravda?
Pod vycpávku spodního prádla.
Brzo se schovám tam s ní
než se to na vrchu vyjasní.

Kde se vzala tu se vzala
přišla, nic se nezeptala
tu, kterou jsem dřív znala
má na sobě obtisklý vzpomínky.

A skrz malý mýdlový bublinky
smejvám ze sebe stopy
chci sáhnout si na vrchol nebe
ale má moc vysoký stropy
a stěny tam zdoběj fresky
výjevů ze sbírky zjevů
co líbaly, ale i lhaly
a z tý mojí dlouhý cesty
protože nechcem bejt sami
já utíkám k dalšímu břehu...

KOŠILE

21. listopadu 2018 v 23:47 | Katka |  Básně

Nechala jsem se hladit křikem
a postrádala ho v každym tichu
nechala jsem se hladit zvykem

ale teď nadešel čas rožhavit košili.

Knoflík po knoflíku
pomalu, ale jistě
svlíkám svoje přesvědčení
oblíkám si zimní kabát
v kapse mám chtíč a poučení
a přemejšlim
kterou ruku vyndat
když už venku neni zima
a tak můžu se učit sama
anebo se bavit a jít s nima.

OLD PORTER

20. listopadu 2018 v 1:23 | Katka |  Básně
Nemám už to za potřebí
ukájet tvoje potřeby
nejsem spotřební zboží
i když řekneš, že jsem boží
jsem furt hračka rozbitá
a čekám, kdo mě zas složí
a ne chvatem do postele
ačkoliv jde ti to skvěle
vznikl tady nějakej šum
a můžu si za něj sama
může za to taky rum
a porto prokládaný panákama.

SRDÍČKO

19. listopadu 2018 v 23:12 | Katka |  Básně

Pomohls mi
ve spoustě věch
ani o tom nevíš
pomohls mi
ve spoustě věcech
a nejvíc tim
žes odešel.

NAPOSLED

17. listopadu 2018 v 22:48 | Katka |  Básně
Desetkrát denně chci otočit stránku
z toho pětkrát se nakonec otočim za tebou
abych viděla žiletky, co míří mi přímo do očí
jako půvabný dámy v podpatkách.

Desetkrát dennně se přemáhám
z toho sedmkrát zjistim, že mrhám časem
ale teď už jsem moc za
je toho spoustu před
a nehodlám si lhát, že teď to je naposled.

HÁDKY

17. listopadu 2018 v 1:07 | Katka |  Básně
Hádám, že o tom to neni
hádám, že tohle nechci
hádám se s tebou
hádám se s tou druhou
nehneš ani brvou
a už tu nejsi.