close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Listopad 2018

PRO

17. listopadu 2018 v 1:03 | Katka |  Básně
Promarněný roky.
Promarněný minuty.
Promlčený pocity.
Procítěný smutky.
Procítěný lásky.
Prosraný roky.
Prototypy milostnejch maket.
Profesionální lháři.
Provokativní dítě.
Prokládat kalby kocovinu.
Prokázat ti službu.
Prorvat se skrz nás.
Promile klepou na dveře.
Prosim tě o jedno objetí.
Pro jednou musim bejt sama.
Provádět dobrý skutky.
Provádět tě mym peklem.
Prodírat se skrz nepravý.
Pro jednu pravou chvíli.
Protečeš mezi prstama.
Prosvištíš přes mojí mysl.
Prohrála jsem bitvu.
Pro tebe jedna:nula.
Pro teď by už stačilo.
Procitnutí je na místě.
Prosím, nech mě odejít.
Prosím.
Projít tim musim o samotě.

TATÍNKOVÉ

15. listopadu 2018 v 21:40 | Katka |  Básně
Jsem nad limit průserů
ale rozhodně ne nad věcí
a chci bejt pod
tebou
tvojí hlavou
v otcovskym náručí
milovat se
tolik let
co nás dva dělí.

SOUKROMÝ ÚZEMÍ

8. listopadu 2018 v 1:20 | Katka |  Básně
Vyrábim odlitek vlastního zámku
kam maj nevhodný myšlenky zákaz
kácim strom a pak z něj tvořim stránku
na který už nebude další zápas.

Zápas emočního otroka
kterýmu chtíč strká roubík do pusy
tu novou stránku píšu vo voka
a tak budou na něm další omyly-pokusy.

Učim se žít s tim
že žít pořád neumim
často zvládam přežívat
vždycky zvládnu nalívat
vína, ale ne toho čistýho
a jestli je něco jistýho
tak že jistý neni nic
a čim jsi dál
tim chci tě víc
ale ne tebe, jen tvojí projekci
z tvýho zájmu má mý srdce erekci
ale toho tvýho se srdce nějak nedotýká
proto se musíme přestat stýkat
a až se jednou náhodou střetnem
můžeš mě zas svym pohledem svlíkat
teď ale stane se všechno jen přes den.

To co nás dělalo celistvý
dělá nás teďkon půlený
každej si o tom myslíme svý
na našem soukromym území.

BAJKA

8. listopadu 2018 v 1:01 | Katka |  Básně
A na konci smutku se mihotá
jeho přidaná hodnota.

VLAKOVÝ EXPRES

5. listopadu 2018 v 1:24 | Katka |  Básně
A dny utíkaj.
Snažíš se držet jejich tempo.
Občas se vlečou
a občas tebe
vláčej za sebou.
Občas ti hojí rány
a jindy je zas způsobujou.

V hlavě se rojí další otázky
jinej kabát
stejný postavy.
S každym dalším ne
ti dojde pomíjivost
pojmů
na který se uplo tvý zoufalství.

Držet hlavu vzpříma
je v pokřivený realitě nadlidskej úkol
a v plnění úkolů nejsi moc dobrá.

Ty nevyřčený otázky
svědí temeno hlavy
natýká do obřích rozměrů
a plní se harampádim
který mělo zůstat v srpnu dvatisíce patnáct.

Hledáš mravní kodexy ve městě hříchů
Sodoma, Gomora a Praha - centrum
a rady cizinců jsou ti k ničemu
když přeložíš jen fráze
ale ne to, co je mezi nima.

Původně tu je dobrej záměr
co ale nepočítal s chybama v procesu
a tak místo zábavy čekáš na závěr
něčeho, co nikdy nebude v progresu.

MONONUKLEÓZA

5. listopadu 2018 v 1:18 | Katka |  Básně
Když moje duše chátrá
chátraj i moje játra
když moje hlava pátrá
chátraj i moje játra.

STAF

5. listopadu 2018 v 1:17 | Katka |  Básně
Jsme tam kde máme bejt
a nejsme s tim, s kym nemáme bejt
- to ti pro teď musí stačit.

RADŠI NIC

2. listopadu 2018 v 0:25 | Katka |  Básně

Ne vždycky končej věci
protože chcem
někdy končej dřív
než vyhasnem.

A tolikrát to bylo mý přání
odejít brzo a bez zeptání
říct čau a nikdy se neotočit
svejm slabostem neotročit
a teď je mym přánim
to všechno krásný si zošklivit
už nevim, co je zdánim
a co už začíná bejt cit
s každym příchodem víme
že musíme i opustit
tahle lyrická investice
přijde jednou na odbyt
mezi ostatní zbytky zájmů
který neprospěly nikomu
máš mojí pozornost v nájmu
jsi omluvenkou mejch výkonů.

Přiznání je úkol nadlidskej
a o tobě ani nemluvim
pokračuje tak zápas náš cynickej
a čas od času si pro to pobrečim.

A je v pohodě nebejt v pohodě
je v pohodě přiznat si citlivý místa
a ten nános pocitů pošlu po vodě
ne dneska, ale jednou jo - to jsem si jistá.

OD DESÍTI K PRŮSERU

1. listopadu 2018 v 20:43 | Katka |  Básně
Paralyzovaná představama
co držej mý odhodlání v zajetí
vim, že bych měla bejt sama
ale škrtí mě tvoje objetí.

Přijít na kus řeči
mi evidentně nesvědčí
neumim ti řikat ne
víme, o co tady jde
čas od času si padneme do noty
každej má ale jiný hodnoty
toho, co od těchhle útěků čeká
každá myšlenka mě leká
jde to od desíti k průseru
i když topim se v slasti
ale při každym tom smutnym večeru
vim, že jsem čím dál víc v pasti.

A to, co ti dělá radost
je nakonec tvoje slabost
snažim se jít, ač pomalu
milník za milníkem
a hltám každou pochvalu
a mym mentálnim památníkem
je protkanejch spousty momentů
který staly se jen v mý hlavě
i když zahazuju je tunou cementu
pořád se na odiv stavěj
nejspíš ještě chvíli budou
dělat mi v lebce centrifugu
už chci bejt pánem a ne jen sluhou
mejch vlastních emocí a pudů.