A dny utíkaj.
Snažíš se držet jejich tempo.
Občas se vlečou
a občas tebe
vláčej za sebou.
Občas ti hojí rány
a jindy je zas způsobujou.
V hlavě se rojí další otázky
jinej kabát
stejný postavy.
S každym dalším ne
ti dojde pomíjivost
pojmů
na který se uplo tvý zoufalství.
Držet hlavu vzpříma
je v pokřivený realitě nadlidskej úkol
a v plnění úkolů nejsi moc dobrá.
Ty nevyřčený otázky
svědí temeno hlavy
natýká do obřích rozměrů
a plní se harampádim
který mělo zůstat v srpnu dvatisíce patnáct.
Hledáš mravní kodexy ve městě hříchů
Sodoma, Gomora a Praha - centrum
a rady cizinců jsou ti k ničemu
když přeložíš jen fráze
ale ne to, co je mezi nima.
Původně tu je dobrej záměr
co ale nepočítal s chybama v procesu
a tak místo zábavy čekáš na závěr
něčeho, co nikdy nebude v progresu.

