close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2019

Přízemní

18. srpna 2019 v 22:02 | Katka |  Básně
Jen když jsem nízko
cejtim se blízko
vítanej je každej host
co nabídne mi pozornost
pro mojí maličkost
nikdy jí není dost
a jakmile lýtka se zapálej
nutno je spálit most.

Jaká je nálada?
Jak vlastně vypadá?
Mrtvá myš a uvnitř larvy
vidím jen obrys, ne barvy
těžko říct, kam to dospěje
někam jo, narozdíl ode mě
trhej mě, poniž mě, líbej mě
zvíře, co neví, co chce.

To a ono - ÚÚ (úzkostný úvahy)

7. srpna 2019 v 22:35 | Katka |  #instamoments

  • /O čem speakeři nemluví/ Když chceš to, udělej to. Věř, běž, dokážeš. Všechno tohle zní hezky, ale spousty lidí, který se nechá touhle vlnou strhnout si neuvědomuje jednu věc. Když chtějí to, musí udělat to, s čímž se pojí, že musí obětovat ono. To spustí reakci toho a toho. Každé to má svoje vedlejší účinky. Každá cesta za něčím a každá změna je trnitá a některý trny polykáme dlouho, než vezmeme za svý, že jsou taky součástí cesty. Chceme-li něco získat, musíme se něčeho vzdát. Můžeme mít cokoliv, ale ne všechno. Život nám nabízí nepřeberně možností, ale omezené množství času ty možnosti vyzkoušet. Vybírejme rozumně. Smiřme se s tím, že každý lesk má svou bídu.

  • Život není statický, ale fluidní, až do poslední sekundy. Važme si momentů, prožívejme je, ale nelpěme na nich. Neberme je fatalisticky. Dotýkejme se věcí, všímejme si jich, ale neberme je. Umíme si věcí, lidí, zvířat a světa všímat, aniž bychom porušili jejich krustu? Nebo právě tím proušením krustu tvoříme? Máme-li volnou ruku, máme taky možnost nahlídnout na to, jak pokřivená ta ruka je. Daň za svobodu. Chceme vidět vlastní pokřivenou ruku? Nebo chceme vidět ruku, která nás plácá po zádech a šeptá nám lži do ucha o tom, že jsme šikulky? Vybral by si někdo vědomě druhou odpověď?

  • Vzdej se všech jistot, až zůstaneš jen ty. Nahý. Bez berliček. Vzdej se všeho, co tě vzdaluje od podstaty a seznam se. Tohle jsi ty. Bez rozptýlení, který používáš, když si myslíš, že radši nic vědět nechceš. Bolí to? Líbí se ti to? Jak naložíš se svým ty? Každým vystoupením z krabice se jen dostáváš do další. Přijmy tuhle krabici a vkroč do dašlí. Co tam je? Co vidíš? Pověz mi to. Pošli pohled z domnělýho vědění, který je pravdivý proto, že je míň domnělý, než to moje.

  • Dotkni se mě. Dotknu se tebe. Zavadit pohledem neznamená, že vím, jak se na mě díváš. Jak se díváš na svět. Dotkni se mojí interpretace a nesuď jí. Jedině když upozadíš svojí interpretaci, můžeš se o ostatních něco dovědět.

  • To, že jsou holký tajemný, neznamená, že jsou zajímavý. Možná jen tají svoji nezajímavost. Všichni ale rádi luští rébusy. Naše ego cítí, že může vyrůst, když tomu přijde na kloub. Ale co když je to smyčka? Jsme zamilovaný do rébusů, ne do lidí, co je v sobě nosí. A když na ně přijdeme, neseme si rozluštěný rébus v podpaží, zatímco jeho nositeli máváme na rozloučenou. Noc zahaluje den do domnělého vědění. Můžeme si domýšlet a skrze slepotu cítit útěchu. Můžeme si domýšlet a skrze slepotu cítit strach. Na světě je sedm miliard interpretací a žádná jiná pravda neexistuje.

nadpis.

6. srpna 2019 v 22:24 | Katka |  Básně
Cejtim se úžasně slabě
a ztratila jsem nit
polknout, zavřít oči
musíš se zase rozptýlit.

Cejtit se jako doma
v pancířový dlani
slabost jako přednost
všechno svedu na ní.

Chci bejt pro vás zrcadlem
nikdo neni kacíř
blonďatej barovej psycholog
co nestojí ani halíř.