close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2019

DĚKUJU

26. prosince 2019 v 19:13 | Katka |  Básně
Střet úhlů pohledu
jinak to nesvedu
nejspíš to není ničí vina
z mojí mysli je výbušnina
utíká ti smysl mých vět
já vytvořila si nejistej svět
složený z domněnek o tvý osobě
útěk ve svý ryzí podobě
šlapali jsme společně na naše emoce
teď za to oba sklízíme ovoce
červivý plody, co chutnají kysele
mohlo to skončit dřív a víc vesele
ale dokud nebudu svíjet se bolestí
nepřiměje mě žádný mý neštěstí
utýct od lidí kontra mý přesvědčení
proto děkuju Tobě a děkuju za zhroucení.

VE STŘETU SE STŘEDEM

13. prosince 2019 v 23:06 | Katka |  Názorovky

Pakliže nejsme dostatečně poučeni, je třeba se znovu nabodnout na nůž a po té se vymáchat ve vlastní krvi. Až se budeme topit, až budeme lapat po dechu, až jediné, na co budeme myslet je, že ze sebe chceme všechnu tu krev smýt, až pak, možná, budeme schopni vysvklénout naše železné košile. Hloupé. Smutné. Bolestivé. Ale nutné pro ty, kteří si tak urputně nechtějí nechat napovídat. Od intuice. Od ostatních. Sáhnout na spálená kamna je větším mementem, než dobře míněná rada.

Všechno něco stojí. To není otázka konzumního světa, to je otázka nepsaných životních pravidel. Chceme-li klid, musíme obětovat lpění na budoucnosti a věcech, které ovlivnit nemůžeme. Chceme-li extrémně pozitivně vyladěné emoce a zážitky přefouklé serotoninem, musíme vědět, že si tenhle stav bereme na dluh, a posléze bude vykoupen druhou stranou mince.

Věřím, že vše začíná a končí ve středu. Věřím v životní balanc, který prostupuje vším. Odebereme-li tělu spánek, bude další dny spát přes míru. Rozhodneme-li se obětovat svoje vztahy pro kariéru, budeme muset později slepovat vztahy na úkor kariéry. Pokud chceme instantní lásku, musíme počítat i se stejně instantním koncem. Dokud si člověk nebude vážit středu, dokud se nenaučí žít v moderaci, bude jeho duše létat jako ping-pongový míček mezi dvěma extrémy, což jí sic velmi rychle unaví, ale to nutně neznamená, že jí to přejde.

Naše duše může mít takový strach ze sebe, z ticha, z oproštění se od lpění, že bude létat mezi extrémy spousty let. Dekády. A to jen proto, aby nemusela čelit skutečnému řešení. Je to pomalé. Někdy nepříjemné. Netřpytí se to. Nerozptyluje to naši pozornost. Vyžaduje to trochu disciplíny. Vyžaduje to pravdu. Všechno tohle je pro nás moc drahá měna. Každý jí vlastníme, ale nikdo jí nechce platit.

Vše, co se děje, je důsledkem naší minulosti. Můžeme se v sobě snažit nalézt trvalý střed. Možná není tak blyštivý, ale ani se bolestivě nevychyluje z dráhy. A pokud si chceme nechat své extrémy, dobrá tedy, ale nesmíme zapomenout na to, že zažijeme oba póly, protože vše nakonec stejně směřuje ke středu. Chceme-li být na nebeských výšinách, musíme se připravit na dopad do pekla. V této perspektivě lze tak tyto protipóly mnohem lépe uchopit. Když budeme nahoře, budeme si to úžívat s menšími tendencemi brát onen strop jako opěrný bod. Když budeme dole, budeme vědět, že přišel čas zúčtování a že je to prostě sočuást celku, kterému se chtě nechtě nevyhneme. Nejsem tu od toho, abych hodnotila něčí volby. Jen bych tímto všechny ráda vyzvala, aby tu svou braly s grácií. Útíkat před problémy znamená, že se proti vám začnou rozbíhat.