close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2020

Láska k všednosti

5. dubna 2020 v 13:48 | Katka |  Názorovky
Jsme hltači velkých příběhů a honosných záměrů. Snídáme romantické osudy, obědváme superhrdiny, večeříme doktory a policisty, co jsou nesmrtelní a mají v hlavě zabudovaný rentgen i dosud neobjevené nemoci. Je to balzám pro stereotyp a často nuzný příběh našich dní. Zároveň si tím ale vytváříme propast, prázdnotu. Ta prázdnota se plní frustrací mezi těmito dvěma světy.

Stále se snažíme napasovat na naše otázky odpovědi, ve kterých my jsme ti hrdinové a ostatní záporáci. Ve kterých naše podvědomé záměry, jichž se těžko můžeme dotknout našim osekaným vědomím, jsou svatější a ušlechtilejší než záměry všech papežů a rytířů dohromady. Máme tendenci si myslet, že život je snůška velkých příběhů, intenzivních zážitků a dramatických zvratů.

Nepochybně všechny z výše zmíněných mají v životě své místo. Ale jsou to všechno fáze. Epizody. Stejně jako u seriálů, nebude vás bavit každý díl a každá série stejně. A tak je to i v životě. Věřím, že život dostane nový kouzelný rozměr ve chvíli, kdy se smíříme s jeho všedností. Kdy se smíříme s tím, že do života patří malost, starost, smutek. Že někdy zažíváme citovou či zážitkovou zimu, kdy se na první pohled nic závratného neděje. Což je taky do jisté míry iluze. Věřím, že život je tok energie, který se nezastavuje. Ani když se zastavíte vy. I když stojíte na místě, tvoříte příběh o tom, že stojíte na místě. A je to součást příběhu jménem život. Ty hnusný nebo nudný kapitoly do něj patří stejně jako ty hezký a zábavný.

Myslím, že velkým úkolem v životě každého je smířit se i s tím, co se nám nezamlouvá. Co nepůsobí vznešeně, ušlechtile a hezky. Věřím, že kde je odpor, je zanícenost. Kde je zanícenost, těžko se něco hýbe směrem, kterým bychom chtěli. Být zanícený znamená stát v dešti bez deštníku a bědovat nad tím, jak prší. Vaše bědování ten déšť nezastaví. Nemůžeme z minuty na minutu změnit počasí. Můžeme ale změnit, jak bouřku vnímáme. A nic než naše vnímání ve skutečnosti nemáme. Změna vnímání proto mění naprosto všechno.